S.I.lvestr 2006

 

     Sedím a přemýšlím, jak vlastně začít, v duchu si sestavuji osnovu reportu téměř 2 dny. Dá se vůbec shrnout tolik zážitků do jednoho útvaru tak, aby měl hlavu a patu, když vaše myšlenky těkají od jedné situace k druhé? Možná ano, možná ne, sama se nechám překvapit, co vznikne ;-)

    Vše začalo oznámením na SI foru. Sámer nás zve na Silvestra do brněnského Boby centra. V tu chvíli šly všechny plány stranou, nastaly hodiny domlouvání a přesouvání termínů.

    Prosinec utekl jako voda a nastal tolik očekávaný den D, který sliboval notnou dávku emocí :-). S Terezkou jsme se "nalodily" do vlaku, bylo mi podezřelé, jak vše probíhá hladce. Intuice mi naznačovala, že se ještě budou dít věci! Cesta uběhla velmi rychle. Při příjezdu do Brna nás uvítala mlha hustá tak, že by se dala krájet (i Rákosníček by ji mohl závidět). Za pár minut si pro nás přijela "taxikářka" Libuška, u níž jsme našly dočasný azyl před začátkem akce (moc děkujeme). Ještě v autě nám stačila říct pár neveselých novinek. Byly jsme zklamané, že nedorazí Miloš, ale zdraví neporučíš, snad jindy ;-). U Libušky se o nás vzorně postarali, dokonce nám nachystali pelíšek, který jsme nakonec ani nevyužily. Kolem šesté hodiny dorazil zbytek naší výpravy, tj. Evička, Sendy a Zuzka. V tu chvíli nastal boj o nejdůležitější místnůstku v bytě, abychom mohly vyrazit, aniž by nás cestou přepadlo volání přírody :-). Po půl sedmé expedice "S.I.lvestr 2006" za pomoci trolejbusu vyrazila směr Boby centrum.

Po příchodu do Boby jsme se setkaly s Dášou, která nám poskytla několik cenných instrukcí. Bohužel Evičku se Zuzkou zklamala technika a zjistily, že pro ně nemají vstupenky. Zuzku zachránila Sendy, resp. Sandřin nemocný tatínek maestro Marcello. Evička si musela projít většími komplikacemi, nakonec snad samo nebe zasáhlo a seslalo jí nějakého pána s lístkem navíc. Ten měl jednu jedinou podmínku, a to tu, že Evička s nimi nebude sedět. Taková malichernost nás pobavila :-). Vše se tedy v dobré obrátilo a my jsme se jaly vykročit vstříc silvestrovskému dobrodružství. Zlá sudička si však neodpustila ještě jedno ošklivé kouzlo, ale i to se díky Dáše podařilo zlomit (mnohokrát děkuju). Nakonec jsme se šťastně shledali i se Renatou a Standou. Kdo však čekal, že si v klidu popovídáme, byl záhy vyveden z omylu, hlasitá hudba nám větší "pokec" nedopřála. Za nedlouho po zaujmutí míst se již ujal slova excelentní Leoš Mareš. Nemohu najít správné výrazy, abych popsala jeho neuvěřitelně vtipné hlášky a pohotovost, s jakou řešil nastalé situace. Leoš je prostě jednička ;-). Jelikož Sámerovci jsou jedinci neposední, museli jsme jít vyzkoušet parket. Při Plakala od Divokýho Billa mě přepadlo nutkání si "zapogovat", pud sebezáchovy však nutkání přebil :-). Taneček přerušilo vystoupení Veroniky Zaňkové, které nemůžu objektivně posoudit, jelikož byla slyšet hlavně kapela, ale ne Veronika. Nevím, zda i z tohoto důvodu Veronika místo 2 bloků odzpívala pouze jeden.

Neodolali jsme a šli jsme obhlédnout raut, který nabízel rozmanité dobroty. Očím se chtělo jíst, ale žaludek vše ochutnat nezvládl.

Došlo také na ukázky latinsko-amerických tanců: samby, salsy a rumby a vystoupení vítězky soutěže v bodyfitness.

Potom jsme zabrali strategické pozice přímo u podia, na které jsme si odložili pití a přichystali si i šampaňské na půlnoční přípitek. Nic jsme neponechali náhodě a tanečkem jsme si krátili čas do vystoupení Sámera. Po bloku písniček nastal čas pro vylosování šťastných výherců tomboly. Minuty vyhlašování čísel vstupenek vyhrávajících hodnotné ceny byly nekonečné. Leoš napínal stejně jako při vyřazování v SuperStar. Sámer už měl zpívat, ale stále probíhala tombola. Netušili jsme že se zřejmě jedná o záměrné protahování. Dáša nám sice říkala, že je Sámer nachlazený, my jsme však stále doufali, že uslyšíme 15 avizovaných písniček. Po rozdání cen se konečně dostavil okamžik, na který jsme všichni tak netrpělivě čekali. Za tónů písně I Believe I Can Fly se objevil Sámer, z jeho hlasu bylo jasné, že mu není nejlépe, ale zachoval se jako pravý profesionál a dal do téhle krásné a náročné písničky úplně všechno. Uvěřili jsme mu, že opravdu umí létat a my letěli s ním ;-). Po klidném songu jsme se rozhýbali v rytmu Busted, poté nás ukolébal Babylon. Move nás opět donutil k pohybu. Následovala laškovná Sister. Dance2xs předvedli jednu ze svých sestav. Sámerovo vystoupení zakončila Trouble od Pink, jejíž koncert mám v živé paměti a tento song patří k mým oblíbeným, což jsem dávala najevo nekontrolovaným škubáním těla a házením hlavou :-D. I Sámer si Trouble užil. Na Leošovu žádost zazněl i jeho oblíbený Phil Collins a Against All Odds, taky se vám zdá, že od té doby uplynulo nejméně 100 let? Co napsat k Sámerově performanci, aby se člověk neopakoval? Napadají mě slova skvělé, úžasné, dokonalé a to Sámer nemohl předvést 100% výkon, jelikož v sázce bylo jeho zdraví.

Do půlnoci zbývalo pár minut, ty vyplnila ústřední melodie (I'Ve Had) The Time Of My Life z filmu Hříšný tanec (ti, co mě znají vědí, jak ten film zbožňuju). Sámer s Veronikou na Leošovu prosbu zaimprovizovali a celé Boby jim dělalo sbory. Kýžená půlnoc odbila, nový rok 2007 jsme přivítali sborovým zpěvem hymny, hlavním zpěvákem se stal Sámer. Abychom se utvrdili, že nejsme žádná béčka, hrdě jsme si zapěli o tom, že jsme šampióni :-). Za mohutného Leošova povzbuzování zazněla úderná We Will Rock You. Po nezbytných přípitcích, přiťuknutí si s Leošem a Sámerem, jsme si na chvilku šli odpočinout. Dokonce vím, že letos se ze Zuzkou budeme koupat v šampaňském, což vůbec nejsou špatné vyhlídky :-D. Naše roztančené nohy nám nedovolily sedět příliš dlouho a táhlo nás to zpátky na parket, kde se naše těla vlnila na písně pro starší a pokročilé, ale i na nejnovější hity. Marně přemýšlím, proč mě tak bolí za krkem? Umíte mi někdo odpovědět, prosím? :-) Nemohu nezmínit go go tanečníka, z jehož tanečních kreací nám šla hlava kolem, byl výborný!

Pak přišlo milé překvapení v podobě Sámera, který zamířil k nám do boxů, aby s námi prohodil pár vět. Sámere, omlouvám se za křížový výslech týkající se Tvého trika. Uvedu vás do obrazu. Sámer měl na sobě triko z dílny Bama Margery, možná znáte jeho show z MTV. Bam je také dvorním režisérem klipů kapely HIM (s Bamem mám stejný hudební vkus). Jistě pochopíte, že jsem musela triko pochválit a zeptat se, zda Sámer poslouchá HIM. Sámerova odpověď mě šokovala, rád si poslechne HIM, ale i Marylina Mansona. Civěla jsem na Sámera jak na boží zjevení :-D. Poté byly Sámerovi předány dary a proneseny zásadní gratulace ;-). Ani Sámer se nenechal příliš nutit a se Sabinou předvedli neskutečná taneční čísla, není se čemu divit, když mají tanec v krvi. Sámer přiběhl na pokec ještě jednou, kolem půl páté jsme se hromadně vyfotili a Sámer se s námi rozloučil. Během noci nás musela opustit Evička se Zuzkou (Zuzce nebylo dobře), což nás mrzelo. Ochranitelský instinkt zapracoval a Sonička mi musela slíbit, že Sendy nenechají někde samotnou a posadí ji do autobusu.

S holkama jsme se protančily a prozpívaly až k páté hodině, kdy celá akce byla ukončena. Vypravily jsme se tedy směr nádraží, Sonička s kamarádkou Martinou se odpojily a zamířily k domovu. Na nádraží nás čekalo další překvapení :-). Hádejte, kdo tam mrzl? Evička a Zuzka, kterým ujel předchozí spoj. Brněnští taxikáři o silvestrovské noci nestíhali a byl problém vůbec nějaký taxík sehnat. Sámer odchytl Zuzku kdesi na recepci hotelu, zapovídali se a těžce vybojovaný taxík byl fuč. Děvčata se třeba rozpovídají víc ;-). No, Sendy aspoň nemusela jet sama, že? ;-) Všechno zlé je pro něco dobré. Libuška nás ještě vyprovodila na vlak, kde jsme si uvědomily, jak se S.I.lvestr kolem nás prohnal rychlostí přímo kosmickou.

Na závěr použiju slova nádherného šansonu od Edith Piaf: je ne regrette rien - ničeho nelituji. Do roku 2007 nám všem přeji zdraví, štěstí, lásku, splnění našich snů a co nejvíce Sámerových vystoupeních, na kterých se budeme setkávat a vytvoříme Sámerovi takový "kotel", jaký si zaslouží.

Michaela