PRAHA  - Eurosong - 10.03.2007

    

    S lístky na Eurosong byly zprvu trošku zmatky. Dlouho jsme se s mamkou nemohly dopátrat kde a jak si vůbec vstupenky zakoupit. Všechno se naštěstí včas vyřešilo a my se mohly těšit na ten velký večer jak se patří. Co vám ale mám povídat, o první místo v pořadí mých pocitů se pral i strach, který byl den ode dne silnější a silnější. V den D jsem byla natěšená a zároveň strašně nervózní. Myslím, že nám všem říkalo cosi nezvaného uvnitř, kdo se bude nakonec radovat z postupu dál. Co si budeme nalhávat, v českém národě převažuje většina lidí orientovaných jiným hudebním směrem, než v jiných zemích. Ve svém prvním SámeReportu bych ale ráda zavzpomínala jen na to hezké, co jsem ve Veletržním paláci zažila… :o)

     V sále jsme se měli shromáždit už v 19:00, aby se mohlo vše v klidu a bez problémů připravit na přímý přenos. O atmosféru v sále a rozžhavení přítomných diváků se měla postarat skupina v čele s Daliborem Gondíkem, který s kytarou v ruce pobíhal jak třeštidlo z jednoho konce pódia na druhý. Hráli dobře, jen trošku jiný šálek kávy, než je ten můj (předvedli hity od Bon Jovino a tak)…I když jsem stála těsně u východu ze kterého „nenápadně“ vybíhali soutěžící, aby se usadili na schody, Sámera jsem zahlédla až sedícího na schodech připraveného vyběhnout po „molu“ naproti svému „staršímu bratrovi“ a ten večer lobbistovi Ondrovi Brzobohatému. Musím se ale přiznat, moje oči se v žádném případě neráčily „odlepit“ od toho černočerveného ďáblíka, Ondra mi určitě promine, ale jinak to nešlo… :o)

      Po dlouhé plejádě zpívajících Horváthů, Zeťových apod. (zaujali nás výrazněji jen Gipsy.cz s tancující smrtkou) konečně Jiří Korn začal v kostce vyprávět příběh kloučka z Děčína. A za chvilinku už jsme měli Sámera s holčinami z Dance2XS na pódiu. Bohužel jsme s mamkou před začátkem nenašly Sámerovky z SI.com, proto jsme tam stály samy dvě, obklopené fanoušky Kabátů. Vůbec jsme se jich ale nebály a hrdě dávaly najevo, čí fanynky jsme… :o) Konečně se sálem ozvaly první tóny When I´m with her. A v tu chvíli začala neskutečná show, plná úžasných pohybů a co hlavně, prostorem se nesl ten nejzajímavější, nejbarvitější a nejsilnější hlas z celé devítky soutěžících. Nemám na mysli sílu měřenou decibely, ale sílu skrývající obrovskou krásu a pracovitost, která pak přináší takhle omračující výsledky, jaké nám Sami předvedl třeba v tomto vystoupení. Nedá se to moc slovy popsat, ale však vy víte, co se snažím říct… :o)

      Následovalo Ondrovo lobbování (kdybych si report po sobě řádně nepřečetla, zůstalo by tu slovíčko bobbování… :o) Jsem trdlo). Troufám si říct, že i v této věci to měl Sámer nejvíc „vychytané“. Mám ten dojem, že Ondra jako jediný z přimlouvajících věděl pořádně o čem mluví, u ostatních se třeba člověk víc nasmál tomu co slyšel (nebo neslyšel… Jirka Šlégr byl roztomilý…), ale u Ondry bylo cítit, že ta slova jdou ze srdce a ze zkušenosti. On byl druhý, komu jsem během programu věnovala svůj velký potlesk… :o) Po něm přišlo Sámerovo vyjádření. Když jsem se druhý den ráno bavila s babičkou, která celý večer pilně sledovala s nadějí, že někde zahlédne svou dceru a vnučku, prohlásila, že při slovech o lásce si Sámera prý velmi oblíbila, dokonce si už dává i bedlivý pozor při vyslovování jeho jména (do teď to byl pro ní např. „Sámr“, v dávné minulosti dokonce i „Máser“ – trošku se jí písmenka proházela… :o)). Tak to jen tak na okraj.

      Pak už jsme Sámera viděly naposledy při vyhlašování vítězného songu, při kterém jsem sebou málem strachy sekla… Na začátku jsem se dušovala, že popíšu jen hezké chvilky, ale musím to zmínit, protože mi při něm došlo , v kterých místech se nejspíš nachází holky z SI.com, letěla tam vzduchem pusinka od Sámera… :o) Však vám to jistě Libuška vylíčí… :o)

Ze sálu jsme odešly dřív odhodlané „vystartovat“ na Sámerovky. Povedlo se nám to až venku, kde se odehrálo hezké a srdečné seznámení. Tímto se, holky, ještě jednou omlouváme za předčasné rozloučení. Naše nohy už se těšily, jak si sednou alespoň na sedačku v tramvají, když si na měkoučké křeslo musely ještě půl hodinky počkat…

      Nakonec bych moc ráda věnovala pár slov Tobě, Sámere a myslím, že je vyslovím za všechny:

      Ty se do světa dostaneš! Nevadí, že se to nepovedlo přes Eurosong, Tvá šance dřív nebo později přijde a Ty zvítězíš! :o)

      Hodně štěstí!!!

Anežka dc.

foto: ČT  http://www.ceskatelevize.cz