Takže konečně se dostávám k tomu, abych alespoň stručně napsala něco k akci Miss Praha, která se uskutečnila kdysi dávno v listopadu:) Lístky jsme měly spolu se Zuzkou rezervované, ale nebylo vůbec jisté, jestli půjdeme – obě dvě jsme v tu dobu měly dost dalších starostí a navíc byly značně bez financí:) Zuzka nakonec musela zůstat doma, ale já jsem se vzhledem k tomu, že je Smetanova síň Obecního domu moje zamilované místo, přemluvila a vyrazila. Navíc jsem se těšila, že se na místě setkám také s Terezkou, Sendy a Marcellem – jak jinak:) Když jsem dorazila na místo, část Sámerlandu už byla na místě a mačkala se u vstupu. Rychle jsem si zjistila, kde se vyzvedávají rezervované lístky, a vyrazila. Jaké však bylo moje překvapení, když mi slečna za přepážkou sdělila, že všechny rezervované lístky si agentura asi před dvěmi hodinami vyzvedla a zmizela s nimi. Byla jsem z toho dost v šoku a už jsem se s večerem pomalu loučila…
Naštěstí jsem ale natrefila na milý starší manželský pár, který mi poradil jít za jistou paní pořadatelkou a s tou se domluvit. Pán navíc dotyčné všehoschopné zatelefonoval a svěřil jí, jaký mám problém a jestli by to nějak nešlo zařídit. Zpětně oběma ještě jednou mockrát děkuji – překvapilo a potěšilo mě, že se i na takovém místě našli lidé se srdcem na pravém místě…;o)) Prolítla jsem kolem holek, rychle jim sdělila svůj problém a už se tlačila k dotyčné paní, kolem které byl chumel lidí, z nichž měli někteří zřejmě podobný problém jako já. Rychle jsem jí vysvětlila situaci, jejíž závažnost jí rychle došla;), a dala mi cennou radu, jak se bezproblémově zúčastnit celého večera…;) Zřejmě jako odškodné za výše zmíněnou nervovou újmu jsem si ho navíc mohla vychutnat zdarma, což není nikdy k zahození:) S holkami i s Marcellem jsme se bez problémů dostali do sálu, aniž bychom byli podrobeni přísné kontrole. Zasedli jsme na naše místenková i nemístenková místa;) a pozorovali okolní dění. Všude byl šrumec, směsice všech možných lidí i stylů, které často ani nekorespondovaly s tím, že se jednalo o jeden z nejkrásnějších koncertních sálů, které máme. Stejně tak se někteří nezvládli chovat příliš slušně, ale to už tak na většině akcí bývá, že se najdou někteří „co ten tady sakra dělá“ jedinci..:( Holky připravily foťáčky a mohlo se začít:)
Moderátorský pár myslím vše zvládal na výbornou. Na začátek uvedl na rozehřátí Michala Davida, ale ne všem to pomohlo:( Na pořadu dne byla jeho Céčka a pak ještě další písně, které se do našeho vkusu a myslím, že ani do stylu celého večera příliš nehodily. Co mu ale nesmím upřít – zpívá s chutí, zpívá rád;) Následovalo představení celé poroty, kde už jsme s povděkem zaregistrovali i Sámera, kterému to ten večer – pro změnu;) – neuvěřitelně seklo (snad holky ještě dodají nějaké kloboučkové fotky). Způsobně se usadil mezi ostatní vážené členy poroty a už se rozjel večer, který patřil především krásným dívkám. Bylo opravdu na co se dívat – pro nás ale bylo daleko přínosnější sledovat především Sámera, pozorujícího všechny ty přednosti, které musel najednou zvládnout vstřebat…a že to zvládnul podle našeho na výbornou..;p) Během večera proběhly všechny možné klasické disciplíny a všechny dívky nám přišly velmi vyrovnané, takže rozhodování porotě opravdu nezávidím. Aby se nám z toho všeho hlava nezamotala až moc;), tak nás naštěstí zachránil Sámer se svým vystoupením. Bylo energické, plné života a profesionálně odvedené – jako vždy. První přišlo na řadu Move, které dokáže rozproudit krev v žilách a Sámer si ji dokáže spolu s Dance 2XS užít:) Opravdový jeho vrchol ale přišel myslím při Až zastavíme čas, které ve mně opravdu dokázalo probudit takové emoce, jako kdysi José Cura svým Nessun dorma na stejném to místě…;) Jak víte, Sámer se s podáním této písně postupně dostal až na vrchol svých možností a vždy, když už si myslíme, že to víc nejde, tak nás opět dokáže překvapit tím, že Času není nikdy dost…;)) Takže spanilá jízda této písně dál pokračovala např. v Třebíči, kde její laťku posunul opět o kus výš. S ní prostě dokáže v člověku postupně budovat napětí a city až do samého dne, navíc když se vše ještě podpoří projekcí, je to zážitek umocněný na druhou.
Abych zkrátila svůj obvyklý sloh alespoň pro tentokrát, uchýlím se po tom podstatném k rychlému závěru;o)) O přestávce se celá porota musela zasvěceně poradit, jaká že dívka si zaslouží pražský titul, taktéž se konala tombola z lístků – tedy pro ty, kdo je měli;) Výherce obdržel zájezd kamsi..:) Ze všech dívek vyhrály tři úžasné, ta první dokonce několik cen, a Sámer mezi vítězkami snad také objevil alespoň jednu z favoritek…a taktéž předával jedné ze sličných dívek cenu, jestli si dobře vzpomínám..:) Na závěr nám ještě zazpíval Vašo Patejdl, který mě mile překvapil silou a procítěností svého zpěvu. Dostal nás se svojí Vodou, čo ma drží nad vodou, kterou jsme dříve znali spíše v podání Jožo Ráže a samozřejmě Sámera (někteří pouze…;)) Neubránili jsme se přitom dojetí při vzpomínce na časy dávno minulé, kdy jsme Sámerovi při interpretaci této písně drželi skrz slzy dojetí i smíchu palce, div nám neupadly…ovšem jestli si vzpomněl i on na tuto osudovou píseň, nám známo není…:-) Večer to byl dlouhý, ale povznášející – zčásti díky prostředí, z ještě větší části díky hudebním i dalším vjemovým zážitkům…:) Naše skupinka ještě chvíli postála před slavnostní síní a pak se pokojně odebrala na krátkou noční procházku historickou Prahou;) Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem se i přes mírnou hektičnost celé akce zúčastnila, protože každá příležitost vidět Sámera vystupovat na jiném typu akcí člověka hodně obohatí a dá mu možnost vidět ho v rámci nových spojitostí..:)
Howgh. Eva