Praha Galerie Butovice – 14.10.2006

 

Takže i já přispěju se svou troškou do mlýna a napíšu pár postřehů o Sámerově sobotní akci v Nových Butovicích. Sraz s Renčou a se Zuzkou jsem měla v půl třetí u vchodu. Ovšem doprava tam byla značně dobrodružná – nejen díky tomu, že tam předtím žádná z nás nebyla. Zkrátka pro nás končiny silně neprobádané. Na cestě byla ještě Sendy s taťkou, kteří se k nám na místě měli také připojit. S jazykem na vestě jsem dorazila v půl a dvě, takže jsem dopředu posílala moji obligátní SMS:) Vchod jsem překvapivě našla hned, ovšem holky nikde, takže volám Zuzče. A prý že se blíží mílovými kroky – že jsou někde u Zličína:) Tak jsme si jen ujasnily, že myslíme stejné obchodní centrum, a šla jsem je vyhlížet a mávat:) Za tu dobu se mi přihodilo nemálo trapasů, kdy jsem takto mávala na pomalu každé tmavé auto, které se blížilo…obyčejně až tak ze dvou metrů jsem zjistila, že tam většinou sedí osamocený řidič…Ale co – sranda musí bejt:) Také jsem si ještě stihla zasoutěžit o mobilní telefon – účelem bylo vytáhnout pingpongový míček co nejrychleji z krabice plné různých slizů. Můj čas 5,7 mě vůbec neuspokojil, ale aspoň jsem se zabavila:) Také jsem psala Sendy, ale ta byla s taťkou ještě v metru. Po chvíli se na dráze zjevilo konečně autíčko, které už bylo toužebně očekáváno. Vyskočily obě dvě dračice a vykročily jsme hledat místo činu, pač podle plakátů měl vystupovat už od dvou, takže nejvyšší čas. Zuzku ovšem nadchla ona soutěž, které jsem se předtím zúčastnila, takže marné bylo naše tiché spílání, že hrát si může později…;) Zuzče si s klidem vylovilo míček, vyplňovalo formulář a nadšeně konverzovalo s brigádníky u stánku;) Nakonec mě uklidnila prohlášením, že si myslela, když jsem to hrála já, že to bude cool, no a šlo se. Vyjely jsme po jezdicích schodech do prvního patra, kde jsme si samozřejmě musely odskočit – až na Renču, která začla hledat občerstvovadlo, pač správně vycítila, že ten den bude potřeba;)) Krásný mazloplakát i u záchodu, ale usoudily jsme, že odtamtud ho rvát by bylo krajně nevhodné a srážející návštěvnost vystoupení…;)  Po chvíli jsme našly jakés takés pódium, jehož sousedem byl velký skákací hrad. Chvíli jsme řešily, na jakém z těch dvou míst by Sámerovo vystoupení mělo větší odezvu, ale pak jsme raději zasedly ke stolku útulné kavárny. Odtamtud jsme měly krásný výhled na vše kolem a zároveň jsme mohly dělat podle potřeby mrtvé myši…

Objednaly jsme si nějaké to pitivo a za chvíli už dorazila Sendy s taťkou. Pozdravili jsme se a posléze vytvořili kolem stolu zcela jistě nepřehlédnutelnou skupinku:) Jak už psala Renča, pár metrů od nás se pořádala jakási módní přehlídka – pro zájemce bezesporu zajímavá:) Ovšem invence tamního moderátora byla asi tak pronikavá jako moje postřehy po konzumaci letňanského koncentrovaného džusu, takže jsme po desátém ujištění, že právě vidíme nejkrásnější sexy dívku léta či nejúžasnější blondýnu světa (což nebyla překvapivě ani Terezka, ani Anquilla…) došly k tomu, že se musíme vyvětrat. Nechaly jsme si pohlídat od Sendy a taťky pití, na cestu nás ještě vyprovodila odpověď jakési dívčiny na otázku, kdo je pro ni ta největší světová star (nechali jsme se poučit, že je to Šárka Vaňková – i moderátor očividně potřeboval doplnit vzdělání…), a vyrazily za pár důležitými závazky;) Což bylo – vhodit kupon na výhru telefonu do Vodafonu, očuchat vše co šlo v jisté parfumerii (Zuzanka sháněla dárek pro maminku) – samozřejmě včetně jistého válečku, který jediný nám mohl zajistit patřičnou Sámeratmosféru, než dorazil samotný muž činu…;) a v rychlosti skouknout, co se dalo. Než se přiblížila čtvrtá, kdy bylo Sámerovo vystoupení avizováno, byly jsme zpět na svých místech. Někdy po půl dorazil Sámer i se svým doprovodem, jak popsala Renča, a usadili se v koutku restaurace, na jejímž okraji jsme seděli…I kdybychom z nějakého nepochopitelného důvodu chtěli zvědavě vykukovat, tak nám to znemožnily jakési vzrostlé dřeviny, které jak na truc zrovna „rostly“ tak nešikovně, že vytvořily zeď:( Také nás krapet vyděsila příhoda, když se tam jeden člen ochranky, zřejmě v návalu nevolnosti z dlouhého stání či podivného vzduchu, zhroutil, takže mu pak museli ostatní pomáhat a odvádět ho…no nebyl to příjemný pohled a bylo nám ho dost líto. Před čtvrtou se Sámer zvedl a nepozorovaně se přesunul do zákulisí za pódium. Rychle jsme dopili, zaplatili a šli si stoupnout do v tu chvíli už poměrně početného davu lidí (skákací hrad asi taky něco skrýval…;)) Moderátor nás chvíli trapně napínal a vyžadoval velké ovace, jinak že bychom se našeho vytouženého nedočkali…;) Po chvíli uznal, že už jsme dostatečně nabuzení a atmosféra je patřičná pro vystoupení takové hodnoty (což ale asi u Sámera nebude nikdy…alespoň pro nás ne…;))  

Na pódium opravdu přilétl jako uragán (spadlou čepici si pak ale bohužel zas nasadil…;)), a dal naprosto famózně Sister – tu novou SS verzi. Bylo to naplno, absolutně naživo, bohužel ale bylo krapet přezvučeno a během celé písničky s tím nikdo nic neudělal…:( Renča snímala pohotově vše, co se hýbalo – když ne zrovna Sámera, který byl nejpohyblivějším prvkem, tak nás dvě se Zuzkou, což nás mírně znervózňovalo…;) Zuzka si tedy posléze vytvořila mírně mafiánskou image, aby se neodbytným paparazzi nedávala tak snadno všanc;o) Po Sister se Sámer se všemi přivítal, jen se omluvil, že toho má ten den moc, takže může dát už jenom jednu písničku a pak focení a autogramiáda a ony slavné otázky že…;) Ve stejném tempu tedy nasadil Rapsong a opět to byl nářez – tenhle song má prostě už v krvi!;) Ozvučení už lepší;) Po vystoupení moderátor tedy začal zvát na pódium hlásící se děti, aby položily mazlovi své záludné otázky…někdy tak záludné, až se samotný Sámer nestačil divit…;) Často se ještě vztahovaly k Superstar – ať minulé či současné (na tu současnou nemá moc čas, ale líbí se mu Bára, a to obojetně – zpěv i zjev;)), také k Miss World (krásná a vyplývá z toho, že české holky jsou nejhezčí…;)), k jeho oblíbeným barvám (černá a bílá) a tak podobně. Po otázce, se kterou se některé děti skutečně asi namáhaly dlouho (no ale lepší, než abychom tam se Zuzkou přilétly my dvě, jak nám radila Renča, a zeptaly se Sámera na něco ve smyslu, jestli nás MÁ RÁD!;))), jim byla odměnou fotka se Sámerem. Ten ke všem přistupoval ochotně – jak při focení, odpovídání, tak i při následné autogramiádě, byť bylo znát, že ten den má opravdu nabitý:o) Nejlepší otázku položil v závěru jakýsi klučina – takový sympaťák, který se Sámera rozumně zeptal, kde a kdy bude mít další vystoupení či něco v tom smyslu:) Poté byla již zmíněná autogramiáda a po ní už se Sámer musel opravdu rychle balit a prchat na další vystoupení do Liberce, jak říkal. Se Zuzkou jsme si stouply před restauraci a čekaly na Renču a Sendy, až dofotí a vytvoříme odchodovou skupinku…;) Ani jsme nečekaly, že ten den se Sámerem prohodíme slovo (a já jsem tak opět odložila své nepodepsané BTS CD na jindy;)), navíc jsme ho opravdu nechtěly otravovat, když mu z toho všeho musela jít určitě hlava kolem. Ten se ale – když kolem nás prolítával do restaurace, aby si vzal věci, zachoval velice gentlemantsky a srdečně, byť krátce se s námi přivítal. Jen jsem mu rychle popřála, aby to ten den zvládl, tak ještě v běhu mile poděkoval a zmizel na chvíli do restaurace, aby se sbalil. Tam se na něj ovšem vrhly jisté fanynky a nacpaly se mu bez pozvání přímo ke stolu…

No za okamžik už Sámer v chumlu lidí prchal na eskalátor, a moderátor to ještě vtipně glosoval, že Sámer, ochranka a publikum se stahují a opouštějí Galerii Butovice:) S holkama jsme si stouply nahoře k zábradlí, protože mít Sámera akčně vyfoceného na jezdicích schodech je úlovek více než vděčný. Opět dostál svému dobrému vychování a nenápadně, ale mile nám pokynul – ledovým čajem myslím Mischko;)) Po chvíli jsme se sbalily i my, rozloučily se se Sendy i s jejím taťkou, kteří si ještě chtěli Galerii trochu prohlédnout, a odebraly se na parkoviště do Renčina autíčka. Ta byla tak hodná, že nás hodila na Smíchov, kde jsem si já potřebovala zprovoznit mobil a Zuzka mrknout po jednom dárku v CA. Tam jsme měly mít také po chvíli sraz, ovšem zřejmě se mi opět přepálil čip, protože jsem si zanic na světě nemohla vzpomenout, v jakém patře a kde to přesně je, byť tam chodím od pradávna…takže jsem po dlouhé době vzala trapně zavděk plánkem;) Tam jsem vyhledala Zuzku, zběžně jsme naplánovaly další akci (tentokrát snad už v rámci turné v Klatovech…) a rozloučily se. Jak jsem zde již psala, ten den jsem si ještě zakoupila v bazaru mobilek (aby v tom bleskurychlém technologickém poklusu Mashenka nebyla sama…;) a aby se mé vybavení na Sámerakce krapet zvedlo). Ovšem zatím nevlastním kabel pro převod fotek a nahrávek do PC, takže nevím, jak z něj budu Sámery vypouštět do světa…;) S tímto se zatím loučím – ještě stále bez fotek, a budu netrpělivě očekávat další akci, která snad bude Sámerem stejně profesionálně zvládnuta, ale v prostředí, kde jeho kvalitní hudba vynikne přecijen o poznání lépe…;)

Eva