Poté, co mi Zuzka navrhla bojovou výpravu do Karlových Varů na Sámerův koncert, jsem se hluboce zamyslela a uznala jsem, že už mám opět silný absťák po jeho  živém zpěvu a taky po nějaké pořádné akci…Takže moje další cesta vedla pro místenky a ve čtvrtek jsem vesele prchala na nádraží. No i když ne zas tak vesele, protože nebylo jisté, zda Zuzka přemluví pana šéfa, aby ji pustil. Autobus měl za 10 minut odjíždět a po Zuzance jakoby se zem slehla…Už jsem s těžkým srdcem nastupovala do busu s tím, že Thermal a Dášenku snad někde najdu, vtom se ale zjevilo cosi, co vypadalo jako školačka, ovšem z druhé strany než jsem ji čekala:) Vteřinově jsme se přivítaly a vlítly na naše sedátka. Za okamžik jsme už vesele štěbetaly a sdělovaly si vše možné – akcí počínaje a filmem konče:) Ovšem i díky čtení, střídavému klimbání a hledání místa, kde by naše zkřehlé kosti nebyly trápeny krutou klimatizací nám cesta uběhla rychle. U terminálu ve Varech jsme vyskočily a hned na nás dýchla krása onoho města – klidná atmosféra, na každém rohu obchůdek s lázeňskými oplatkami a krásná architektura. Kvůli tomu jsme tam ovšem tentokrát nebyly, takže jsme překonaly několik překážek v cestě a díky Zuzčině orientačnímu smyslu za chvíli stanuly před Thermalem. Na pódiu už zkoušela Gába s kapelou a zepředu se skvěl transparent s jejím a Sámerovým portrétem, který zval na tuto akci. Zašly jsme pod střechu do stínu a já napsala Dášence, že jsme dorazily, tak až bude moct, ať dá vědět:)

Kousek nad námi jsme ovšem zahlédly hotelovou restauraci a to bychom nebyly my, kdybychom se nevydaly na malý průzkum. Zdálo se nám, že místo je dostatečně klidné pro posezení a taky Zuzka zahlédla 2 osoby, u kterých se jí zdálo, že by nás mohly zajímat víc než normální pozemšťani…:) Vešly jsme a po pár krocích jsme zjistily, že jsme opět na zemi…:( Už v klidu jsme zahnuly za roh ke stolečku a zůstaly ten den poprvé a ne naposled trochu opařené, protože celý stůl byl okupován napůl andělskými bytostmi, tj. Dášenkou, panem Obhlídalem, Sámerem a dvěma tanečníky (v abecedním pořadí, protože mám problémy s řazením…:o)) Kousek od nás byla také zapnutá televize, a to s arabským vysíláním, které Zuzku dost zaujalo:o) Měla jsem pocit, že nás Dášenka zaregistrovala, ale viděly jsme, že probíhá vážnější debata, tak jsme se způsobně sesunuly ke stolu za nimi, objednaly si kafe a vodu a snažily se působit jako že to, co máme před sebou, vidíme každý den…(popravdě ne vždy se nám to dařilo…:)) Po chvíli se k nám Sámer dokonce otočil zády – ne že by jeho záda byla pozornosti méně hodná než cokoli jiného na něm, ale přece jen jsme se trošku lekly, jestli jsme se nedopustily něčeho nepřístojného…Za chviličku se ovšem naším směrem otočil pan manažer a překvapeně zahlaholil: „Jé – Zuzanka!“. A po něm nás přivítali i všichni ostatní, kteří nás – jak jsme poté zjistili – až v tu chvíli zaregistrovali (a Sámer se taky přestal zády ohrazovat proti slunci, které ho chudáka oslňovalo...Zjistily jsme, že bude vystupovat jako první, takže už se bohužel pomalu zvedal k odchodu, aby se připravil, zatímco nám ještě ani nedorazilo objednané pití. Zaplašily jsme myšlenku na to, že utečeme bez něj:) Sámer byl ovšem laskavý a při svém odchodu s námi ještě prohodil pár milých slov, především o jeho nedávném úspěšném vystoupení v Sokolově, kam jsme se nemohly dostavit – jak z důvodu nemožné dopravy zpět, tak proto, že jsme se ten den kulturně povznášely na představení Aidy…:o) Dášenka si šla připravit kameru, tanečníci a pan manažer taktéž odešli, takže jsme za chvíli osaměly…Hodily jsme do sebe pití, jak nejrychleji to šlo a vydaly se už hlídkovat před pódium. V tu chvíli ještě Zuzku napadlo – při pohledu na děvčata, která měla v ruce připravena CD na podpis, že bychom si mohly nechat stylově podepsal lázeňské oplatky:o) Ale pro tu chvíli bylo důležitější najít Dášenku a pomoci jí natáčet v trochu větším klidu. Všechny tři jsme si stouply přímo k pódiu k repráku – já jsem měla za úkol Dášenku bránit tělem proti nedočkavým a trochu zbrklým fanynkám, a Zuzka se od nás jen občas vzdalovala s foťákem, aby ulovila nějaké snímky. Před pódiem byla tedy namačkaná především omladina a my:), ale i celá velká plocha u Thermalu se postupně hezky zaplnila, a to i dospělými jedinci. Se Zuzkou jsme se ještě nestoudně bavily u repráku, z jehož útrob k nám doléhaly milé a rozesmáté hlasy Sámera a jeho tanečníků…:o)

Vtom se na pódiu objevil pan Obhlídal a lidi už začali tušit, že za chvíli přivolá i svého kamaráda Sámera Issu, jak ho označil:) Ale ještě chvíli publikum napínal s tím, že neví, jestli dorazil...a tak nás nechal ho vyvolat:) Výsledek se dostavil záhy;o) Spustilo Intro a za chvíli přitancoval i Sámer – a byl odměněn nadšeným pokřikem:) Jakmile vždycky slyším „take the position – are you ready?“ (doufám - opravte:)), tak si připadám jak na atrakci – když čekáte, až se spustí a nevíte, jestli půjde nahoru nebo dolů…ovšem s tím rozdílem, že u Sámera víte vždy, že jeho vystoupení mají stoupající tendenci. Plynulý přechod do Move, pak potlesk a Sámerovo přivítání s diváky. No a pak hned začla Sister, kterou jsem já osobně viděla naživo poprvé. Mám ji ráda i na CD, protože je to úžasná recese:o), ale na CD ji bohužel nemáme s tou neskutečnou choreografií, kterou u ní Sámer naživo předvádí (při jeho úvodní bokové kreaci, za kterou by se nemusela stydět ani zkušená orientální tanečnice, bych už skutečně dala ruku do ohně za to, že mu ty kalhoty spadnou…:o)), a také s těmi vokálními kudrlinkami, kterými ji ozvláštnil:) A také ta Madonna tam teď sedla jak ulitá…;o) Po sestřičce přišlo Až zastavíme čas, při kterém Sámer vyzval publikum, ať klidně zpívá s ním:) A musím říct, že to bylo tak neskutečné provedení – opět říkám, že nejlepší provedení Času, co jsem kdy slyšela, ale to říkám vždy, tak se tím nenechte znepokojit…;o) (ale opravdu každý vokál byl ještě xkrát dokonalejší a silnější než „normálně“…;o)) Při tom nezapomínal úžasně komunikovat s publikem, jehož ruce se k němu toužebně natahovaly a Sámer co chvíli ukojil jejich touhu se ho alespoň na zlomek vteřiny dotknout. Někteří zpěváci se kontaktu s publikem bojí nebo k němu přistupují maximálně za doprovodu svých bodyguardů – ne tak Sámer. Být jím, tak se někdy i bojím, že mě posluchači stáhnou na sebe do davu při tom, jak křehce působí, ale on vždy dokáže přesně odhadnout, aby byl jeho výkon a komunikace s diváky v rovnováze a vzájemně se nerušily…a kvalita toho prvního není omezena ani když k nim často málem až poklekne a milým úsměvem či zamáváním dá najevo, že děkuje za jejich přízeň…  

Pak přišlo na řadu moje milované If, které rozparádilo publikum na nejvyšší možnou míru, protože to je prostě písnička, při které se rozehřeje i ten nejstudenější kolonádský čumák…:o) Ozývalo se široko daleko a naše nadšení dostoupilo vrcholu:) Dokonce jsme zaregistrovali i početnou skupinu kluků, kteří „nenápadně“ pokukovali za sítí u pódia a přihlíželi celému Sámerově vystoupení. If byl  heroický výkon, po kterém si šel Sámer konečně trochu odpočinout a připravit se na další vystoupení. Mezitím ho zastoupil pan Obhlídal, vyzdvihl Sámerovy výkony i desku s tím, že se mnoho lidí divilo, že nevyrazil se svojí hudbou do zahraničí, a taky mírně, ovšem významně pobídl publikum, že jestli se nám jeho hudba líbí, tak ho taky musíme trochu podpořit. A to nejlépe prostřednictvím těchto stránek (na jejichž název hodil dotaz do publika, které mu sborově odpovídalo:)) Poté přinesl 6 podepsaných Sámerových plakátů a vyhlásil o ně soutěž – a to v tanci na Sámerovu písničku. Jak jsme za chvíli poznali, tou vyvolenou se stala Sister. Během chvilky se na pódium vyšplhalo několik slečen a postupně každá tancovala tak minutu na tuto písničku, přičemž některé z jejich výkonů byly vskutku výborné a byly odměněny zaslouženým potleskem (a navíc je to velká vzpruha vidět lidi, jak si ujíždějí na Sámerových rytmech – každý jinak, ale každý srdcem…:))

Poté se už vrátil Sámer – tentokrát převlečený z bílé polokošile do červeného pruhovaného trička, a spustil Just a girl! Když si odmyslím, že jsme si při jeho „girl“ těsně u repráků, z jejichž centimetrové vzdálenosti jsme se nemohly kvůli dobré natáčecí pozici hnout, musely málem zacpávat jedno ucho, tak to byl nářez! (ono taky přijít o sluch při poslechu Sámerových dokonalých vokálů není zas tak špatné, ale přeci jen – zas bychom byly ochuzeny o poslech těch dalších, které v následujících mnoha letech snad ještě uslyšíme…:)) Mezitím se k nám poté, co se mile „dovolila“, vetřela jedna slečna – tak kolem 20 let. Očividně byla ze Sámera hodně nadšená a označovala ho milými přívlastky, takže jsem ji po skončení celého vystoupení odkázala na stránky;) No a poté už nás Sámer připravil na to, že přijde poslední píseň, a to My Rapsong s tanečníky. Ovšem co se nestalo – jako hudební doprovod spustil Cold Wind. Sámer poznamenal, že to sice není ona:), ale pohotově zareagoval a naznačil, ať už ji nechají:) Byl za to odměněn uznalým potleskem od publika, se kterým především v úžasném závěru písně komunikoval tak, až z toho mělo očividně chvilkové zástavy srdce (a byly jsme svědky toho, jak dříve trochu nafrněné slečny poté, co se jich Sámer dotkne, tají jak mávnutím kouzelného proutku, a dokonce si vzájemně strhávají ruce dolů, aby to příště byly opět ony, koho se Sámer dotkne:o)) Nakonec jsme se tedy bohužel dočkaly poslední písně:), ale je tak dokonalá, že nás to nemuselo mrzet. Na Rapsong přitančil Sámerovi doprovod a opět to všichni dobře rozjeli ve vražedném tempu:o) Hlavně ten blízkovýchodní motiv na konci písně mě vždycky dostane…;) Opět velký potlesk od zaplněné kolonády a Sámer se mile rozloučil s tím, že jako publikum jsme byli opravdu skvělí, a také hezky uvedl Gábu. Poté nastal trochu zmatek, protože jsem myslela, že si skočíme se Zuzkou pro ty oplatky, aby se nám na ně Sámer zvěčnil. Jenže to vypadalo, že už bude muset odjet, takže jsme se spolu s Dáškou vypravily do podzemí Thermalu, kde jsme se s ním chtěly rychle rozloučit. Jeden z hlídačů se nás sice pokusil vystrnadit, ale nedaly jsme se (a také za chvíli už jsme viděly, jak si úhledně balí Sámerův podepsaný plakát…;-)) Rozhodla jsem se, že to risknu a pokusím se pro oplatky ven ještě vyběhnout, zatímco Zuzka pohlídá věci. Vlétla jsem přímo do dychtivého davu fanoušků, kteří na mě upírali prosebné pohledy, jestli Sámer přijde. Tajuplně jsem odvětila, že nevím – že teď se převléká a není to jisté, zda ještě dorazí. Bleskově jsem nakoupila a vracela se zpět s taškou, takže to možná vypadalo, že si mě pro oplatky poslal sám velký Sámer;o)) Přichystaly jsme je na pultík a trpělivě vyčkávaly. Sámer najednou vyrazil ze šatny s tím, že se jde ještě ven podepisovat, takže Zuzka neváhala a šla fotit:) A Dášenka vzápětí natáčet. Když se vrátil, tak už to skutečně vypadalo na rychlý odjezd – jen pan Obhlídal s námi ještě prohodil pár milých slov o proběhlé úspěšné akci (prý při ní ještě podle pořadatelů nebylo tak početné publikum jak toho dne…). Když vyšla ze šatny Dášenka, tak jsme ji ještě poprosily, jestli by nám Sámera na chvilku nezavolala. A protože pochopila naši oplatkovou touhu:), Sámer v černozlatém tričku k nám za chvíli s pobaveným úsměvem kráčel. Poprosily jsme ho, jestli by se nám stylově nepodepsal na oplatky. Ochotně se ujal propisky a zeptal se Zuzky, kolikátého je – vydolovat tuto informaci z našich již přepálených čipů bylo ovšem těžké:) Zuzanka si nechala věnování napsat pro „Pandu“, což je přezdívka jejího tatínka. Mně v tu chvíli šrotovalo, komu bych tak mohla nechat věnování já, protože jsem si původně myslela, že poprosím jen o holý podpis. Napadlo mě, že „babičce“ by mohlo být příhodné, protože to dříve či později určitě ocení;-) Upřesnily jsme Sámerovi, že si tak trochu žehlíme rodinné vztahy:), takže vysekl babičce skutečně krásné věnování…Pochválila jsem mu taky koncert s tím, že to byl opravdu vynikající výkon – ještě navíc při tom vedru, které panovalo. Sámer moc poděkoval s tím, že to popravdě bylo na tom slunci náročné, ale bylo vidět, že je šťastný. Byť to pro nás bylo těžké, rozloučili jsme se s tím, že se co nejdříve uvidíme na nějaké dobré akci.  

Pak se nás ujala Dášenka a nabídla nám, že nás hodí na Černý Most, protože jede přes Prahu (čehož jsme tedy šťastně využily). V autíčku jsme se cítily jako filmové hvězdy, a navíc s vysněnými oplatkami na klíně – co víc si přát:) Jen snad víc zdraví pro Dášenku, na kterou lezlo ošklivé nachlazení:( Navíc při hledání cesty z Varů jsme vjely do lázeňské oblasti, kde nás zastavil policejní příslušník s vysvětlením našeho „hříchu“. Dášenka předložila požadovaný občanský průkaz a vysvětlovala, co jsme ve Varech dělaly, což příslušníka asi trochu překvapilo:) Blahosklonně Dášence ovšem vystavil blokovou stokorunovou pokutu:(, ovšem bez ztráty bodu;o) A tedy poradil nám, jak správně na Prahu – rada placená zlatem:) Rozloučily jsme se s krásným městem, ve kterém bychom jinak určitě strávily mnoho hodin bloumáním v kouzelných uličkách, a vyrazily jsme občerstvit se k nějaké té benzince. Cestou jsme opět rozebíraly vše možné – hlavně nám se Zuzkou se ne a ne zastavit proud myšlenek, které se netýkaly jenom Sámera – jako omluva:)) Také jsem se nakonec úspěšně pokoušela najít Dášence prášek, abych jí alespoň trochu ulevila od počínající nemoci. Vystoupily jsme na nejbližší příhodné benzince a nic netušíc jsme vkročily do restaurace. Alespoň já jsem zůstala stát jako opařená, protože před námi seděli ti, které bych tam čekala nejméně:o) Dášenka nejdřív prošla a nevšimla si jich, ale pak si všimla našich udivených a pobavených výrazů a hodila pohled vpravo. Tam už čekali na zasloužený oběd Sámer, pan manažer a tanečníci:) Takže jsme se opět trochu kuriózně přivítali (Sámere díky za nově naučené pořekadlo;-)) a zasedli ke stolu opodál, kde jsme se opět snažily chovat nenápadně a snad se nám to i docela dařilo. Soukromí Sámera a jeho spolupracovníků nebylo naštěstí rušeno i díky tomu, že v restauraci seděli především cizinci, a také proto, že normálně působí Sámer jako vskutku nenápadný tvor:) Také jsme si objednaly nějaké to pití a jídlo a konverzovaly o všem možném. Sámer si pak zašel do blízkého obchůdku pro noviny – jakýsi bulvár, a pak si ho ne moc nadšeně četl. Poté, co se zvedli k odchodu a ještě naposledy na nás mile zahlaholili rozloučení, nás napadlo vyfotit inkriminovaný stůl jako důkazný podklad k reportu:) Ovšem obsluha začala po chvíli sklízet, tak jsme to vzdaly a jen jsme pak při odchodu odcizily 2 pivní tácky, které se na Sámerstole nacházely:) No a také jsme ještě musely se Zuzkou vypátrat, jaké že to noviny upoutaly Sámerovu pozornost…;) Pan prodavač z nás byl asi mírně překvapený…no naštěstí jsme u něj ještě pořídily Dášence malou náplast na její nemocí zkoušené tělíčko:) Pak už jsme konečně vyrazily na cestu do Prahy a na Brod, a Dášenka nám na ni poskytla toužebně očekávanou nahrávku s trochou italského moře (které Sámera před vystoupením prý nabilo), Sámerovou zkouškou, interviem a vystoupením. Sice jsme skoro nic neslyšely, ale i to stačilo, abychom Dášence našimi nadšenými výkřiky cestu značně ztížily…;o) Před desátou večer jsme dorazily na Černý Most, kde jsme Dášence poděkovaly za odvoz a rozloučily se s ní…Pak jsme se vydaly hledat metro a opět díky Zuzčině orientačnímu smyslu se to nakonec podařilo:) Takže jsme znovu prošly místem, kde jsme měly hromadný sraz na Housku, a krátce zavzpomínaly…;) Na stanici jsme se raději držely dál od lidí, abychom zbytečně nevzbuzovaly jejich podezření, že jsme cosi požily, ale víte, jak to je – po každém Sámerově koncertu jste tak nabití pozitivní energií a dobrou náladou i z lidí okolo, že je to silnější než jakákoli droga. Díky moc za ni!

Eva