SÁMERPÁRTY - OSLAVA SÁMEROVÝCH 21. NAROZENIN - PRAHA CLUB N 11 - 7.8.2006


Mám to jako Renča. Taky jsem si říkala, že psaní reportu z oslavy nechám mladším a prázdninujícím. Ale bylo to tak boží, že mi to nedá. Různě jste si tu stěžovali, jak se vám nechtělo:-). A co já chudinka:-)! V práci stresy jako blázen, dolítla domů, smyla xicht, namalovala obličej (aspoň jsem se o to snažila) a vysmahla čekat na Renču a spol. Přesun ze Žižkova na Národní vylíčila, takže jen stručně. Celou cestu jsem se bála, že se s bráchou pozabíjejí a naše auto se bude bezmocně smýkat ulicemi mokré metropole. Už jsem se připravovala k evakuaci, ale sželelo se mi mé oblíbené skotské sukně. Posečkala jsem tedy, jak se situace vyvine. Jak jste si všichni všimli, Renča drama zvládla a my dorazili v pořádku a v plném počtu. Kromě práce v den D jsem byla zatížena dalším handicapem. Nesnáším noční kluby. Není to prostředí, ve kterém se cítím dobře, natož přirozeně. A jistě chápete, že pro jakýkoli noční klub je nemožné konkurovat Williamu Wallaceovi, v srpnu zejména. Na druhou stranu je mi dobře všude tam, kde je Sámer (a sámerovky), takže jsem dilema vyřešila zmíněnou sukní a svištěla na Sámeroparty.   

Boj s brutálními vstupaři moji nenáklonost ke klubům jen posílil. Zahájila jsem jej asi půl hodiny před Renatkou. Já začala, když ještě stála na chodníku:-). Reni to nemohla vidět, pač já byla na začátku naší sámerosmečky, zatímco Renča (to nejlepší nakonec) na konci. Byli to fakt nafoukaní debilové, ale nebyla jsem tam sama, že. Takže jsem se pochlapila a bojovala. Nakonec co taky s tou braveheartovskou imagí:-). Domohla jsem se Dashenky a Mashenky, nechala se označkovat jako kráva a nechala se odvést do salonku. Všechno, co následovalo, super popsaly holky, tak jen pár mých dojmů.   

Při předávání dárku vládl ještě větší chaos, než jsem čekala. Mashence jsem se snažila zlatou krabici vrazit, ale asi ne dostatečně drsně:-). Příště se polepším Mashenko:-). Snažila jsem se uspět ještě u Evičky, taky marně. Příště jdete ženský vy a basta! Už proto, že nemám ráda, když mi fotografové osahávají zadek pod záminkou, abych vylezla někam, kam vůbec nechci, v tomto případě na podium. Ještěže Sámer udělal šmikfik, vrazil mi nůžky (naštěstí do pracek a ne do hrudníku) a mohla jsem se zdekovat. Ze sledování programu jsem neměla nic, pač jsem viděla, kterak mě Renča propaluje pohledem a válí se smíchy:-). Ale Reni, příště na to prdím a čumím:-))). Nicméně tentokrát jsi mě spíš zachránila. Ještě by napsali, že má Sámer úchylné fanynky, které napjatým zrakem sledují, zda jim Sámer svěří své největší tajemství či nikoli:-).   

Sámer byl neuvěřitelně profesionální a zároveň naprosto srdečný a bezprostřední. Obrovský dojem na mě udělala jeho reakce na dort. Jak se spontánně zabořil do krémů a zapózoval. S tímhle se prostě člověk musí narodit. Takovéhle okouzlující chování se nacvičit nedá. Jsem z toho vyřízená ještě teď:-). Podobně suprově:-) se choval Sámer celý večer. Energie a radost zabalená do saka a džín. Běhajíc sice neustále vykřikoval, že je úplně opilý, ale při hovoru se to rozhodně poznat nedalo. Že má dobrou náladu, to rozhodně. A že byla nakažlivá, to taky. Nikoho nenechal bez povšimnutí, se všemi si stíhal povídat, připít či zatančit. Každá si odnášíme nějaké to „intimní“ tajemství. To moje je tak intimní, že o něm nevím ani já. Přepálený čip udělal opět své. Snad ta amnézie časem přejde a celý večer se mi vyloupne jak hrášek z lusku. Teď mám před sebou jen takové útržky, ale jsou velmi intenzivní a léčivé povahy. Tenhle report jsem napsala už proto, že loni jsem jela Sámerovi přát do Bratislavy a z návštěvy vznikl první report pro SI.com. Taky jsme se Sámerem na onu návštěvu pietně zavzpomínali:-). Jaká byla loni situace, všichni víme. Ale zoufalství, s jakým jsem z Blavy odjížděla, se popsat nedá. Sámer byl strašně zlatej a milej, on jiný být neumí. Ale ….Uf, ještěže je to už za námi!!! Sámire, jsi vážně třída, že jsi všechno překonal, určitě to bylo těžký. Ale jak tak na tebe koukám, rozhodně stál boj za to!!! Zato stálo i loučení, až jsem koketovala s myšlenou, že ještě zůstanu:-). Ale v nejlepším se má přestat. Jak bych vypadala, kdybych se pak loučila znovu? Nejspíš jako Dominik Hašek:-) A taky jsem už brzo musela do práce, že….  Sámerovky a sámerovci, děkuju, že jste můj pobyt v klubu učinili nejen snesitelným,ale přímo skvělým!! Sámire, tobě děkuju za nevšední zážitky:-), za tvou nehranou vřelost a laskavost a hlavně za to, že JSI (a jsi jaký jsi).

Závěrem děkuji vsetínským hokejistům za nápad s podpisy. Oni to nevědí, ale cool tričko, co od nich mám, mne velmi inspirovalo. Dodnes vím, kde mám na zádech Čechmánka:-). Sámer mě bude mít na žlučníku. Doufám, že nedostane záchvat, až si ho obleče:-))).

Zuzana