HRAD  HOUSKA 5.8.2006 

Tajuplný hrad Houska skrývající „bránu do pekel“ a zároveň nenásilně zasazený do malebné krajiny Kokořínska se jako tradičně i letos stal hostitelem hudebního festivalu příznačně nazvaného „Noc s hvězdami“, který měl za úkol nejen obohatit diváky velmi atraktivním zážitkem, ale také svým výtěžkem přispět na obnovu hradu.

Bystrému zraku naší Velly jen horko těžko unikne nějaké sámerovské info, ať už týkající se tisku nebo akce, takže Sámera objevila na pestrém seznamu účinkujících a naše fanklubácké kuloáry měly hned co řešit.:-) Nevšední akce byla za dveřmi.

Zářijová vystoupení daleko – pro závisláky až k nepřežití:-), takže jsem ihned začala řešit, jak se na onu Housku dopravit. Možnosti jedna po druhé odpadávaly, ale nakonec jsem se klikatě dostala k mé záchraně – k ostřílené pirátce sámeroakcí Libušce a kamarádce též sámerovce Anett, u které budu moct přespat. Díky moc oběma!:-)

Vše bylo zdárně domluveno, zbývalo patřičně se na akci těšit, opět mě čeká nový proud energie, co proud – vlna! .-)  Ale to jsem nečekala, že…… se ke mně 2 dny před Houskou dostanou informace o narychlo chystané SámerOslavě narozenin. Byla jsem v šoku. I když bych bývala raději Housku oželela a zapařila po sámerovsku, musela lákavější možnost vzít za své, jede se podle plánu. Škoda :-( Den před Houskou jsem dojela do Brna, abych v sobotu nemusela kvaltovat a mohlo se brzy vyjet. Ten samý den jsme ještě s Anett stihly návštěvu u Liby, která se protáhla až do noci, protože jsme měly stále co řešit a že jsme se nasmály! Ukázala nám krásné dárky pro Sámera a představila i nový přírůstek do rodinky – roztomilou potkaní slečnu :-))

Sobotní ráno nás přivítalo v deštivém a větrném duchu. Člověku se v takovém čase ani nechce vylízat, ale sychravo nesychravo, jde se do boje!:) Jedééém přece na Sámera!:) Po 10.hodině jsme se tedy naskládaly do auta, ještě natankovat u benzínky a mohlo se vyjet do Prahy. Počasí zdárně připomínalo cestu do Havířova, ale s tím rozdílem, že dálnice byla volně průjezdná a já nadopovaná Kinedrylem byla sice ospalá, ale už nenazelenalá!:-) Asi 50km před Prahou jsme si udělaly 1.přestávku na benzínce, Liba se zděšením v očích zjistila, že její manžel nezavřel olej, takže pod kapotou bylo pěkné nadělení. To nebylo všechno. Chvilku před odjezdem ještě Sonča „potkala“: na zadní kapotě zátku od benzínové nádrže:-), takže jsme jely jak s otevřeným olejem, tak benzínem. Zázrak, že jsme v pořádku dojely, asi nad námi nahoře někdo bděl. Zátka nevysvětlitelně neodletěla, nebylo by od věci ji patentovat :-DD

V Praze jsme hledaly Černý Most, kde měly domluven sraz další sicomky. Renatka nás nenechala ve štychu, přijela za námi na JETku (benzínku :-) a na sraz jsme vyjely společně už s navigátorkou. Na parkovišti u zastávky metra už čekala Zuzka, Sendy a její táta. Shledání bylo srdečné jako vždycky, ale někdo nám chyběl do počtu – naše Evička :-) Zuzka referovala, že se asi ztratila při cestě :D, ale že prý snad už jede. Rozhlíželi jsme se a v dálce uviděli osobu připomající naši Evču. Holky začaly naši domnělou kamarádku přivolávat, byly vytrvalé, ale pořád bez reakce. Krleška se nakonec zjevila úplně jinde a z tamté se vyklubal chlap :D.   Housková sestava jedoucí z Prahy byla kompletní a mohlo se vyjet. Liba, já, Sonička, Anett, Evča v jednom autě a Renča, Zuzi, Sendy a její táta ve druhém :-)  Stala se z nás taková mini sámerovská kolona, kterou vedla Renča s pomocnou navigátorkou Zuzkou. Nutno dodat, že místy jsme měly co dělat, abychom se Renči udržely, protože se s rychlostí nepáře:-)) Body nebody :D Absolvovali jsme jeden vítězný okruh, jmenovitě projeli např. vesnicemi „Okna“, „Kruh“ (překvapivě „Čtverec“ či něco takového nenásledovalo) a konečně jsme dojeli na rozbahněné parkoviště příslušící k Housce.

Záhy asi po 750m jsme pod deštníky dorazili k hradu, kde už na nás čekala Jany, Terka a Simka:-) Zatím pouštěli dovnitř pouze lidi s VIP visačkami, tak jsme si šli najít nějaký posez a obsadili jednu z lavic, u které díky neodbytnému roji vos vznikaly opravdu humorné scény pro kameru:-) Po nějakém čase tlachání dorazila i naše „šéfka“:-) Dáša, která s předstihem před námi vklouzla do hradu s cílem najít si pěkné místo pro natáčení.

Při stání ve vpouštěcí frontě najednou vidíme, jak Sámer přicuclý na Martinu pod deštníkem a zababušený v mikině míří v závěsu za panem Oblídalem též do hradu. Proklouzl kolem nás a s úsměvem od ucha k uchu a pozdravem „Dobrej“ zmizel v průchodu. To v nás probudilo větší dravost a zanedlouho už jsme se také ocitli na vnitřním nádvoří, které už praskalo ve švech. A to bylo ještě tolik lidí venku. Popadla nás panika, protože nebylo kam si sednout, ale nakonec jsme si tedy s některýma holkama drze sedly přímo na pódium, které ani v pravém slova smyslu pódiem nebylo. Trošku byly problémy s tím, že tlumíme reprobedny, ale vzhledem k množství lidí nám bylo odpuštěno a my seděly účinkujícím přímo u nohou:-)

Atmosféra umocněná prostředím hradních zdí mě brzo tak pohltila, že jsem nepohodlné usazení rychle přestala vnímat. Po podmanivé Ivě Frühlingové, kterou objektivy milují, přišla na řadu skvělá Martina, která odstartovala náš „blok“:-) písní I Am Not From Here. Sotva Martinka začala zpívat, tak do mě za mnou sedící Evča drbla, že přišel Sámer. A fakt, krásně opálený Sámer stál kousek od vchodu (shodou okolností vedle Renatky :-), s jiskřičkami v očích hltal Martinu a dával najevo okouzlenost jejím zpěvem. V tu chvíli musela jít „Nejsem odsud“ stranou z naší pozornosti. Na Sámera byl opravdu BOŽSKÝ pohled a můj blesk nestíhal zachycovat ty jedinečné výrazy ve tváři. Gestikulace týkající se mikrofonu neměly chybu. Byly jsme tedy na padrť už před samotným vystoupením :D

Následně byl přizván i Sámer a hrad vdechl život nádherné Timeless, při které se nedalo ani dýchat. Obdivuhodné, jak jim to spolu ladí a s jakým nepředstíraným prožitkem dokáží píseň dotáhnout až do konce. Po duetu se už skromné plochy před námi zmocnil Sámer sám s písní Až zastavíme čas, kterou započal takovým způsobem, na který jsme nebyly připravené ani omylem. Emotivní začátek Času vyplnil smutkem ve tváři a pohledy do očí pejskovi, který mu přiletěl. Něco nepopsatelného, jak ten okamžik v tu chvíli působil. Nikdo ani nehlesl. Pro sámerovky na kolaps. Divím se, že mi tou silou okamžiku nepraskl objektiv. Tato interpretace Času se pro mě stala zatím jednoznačně nejkrásnější ze všech, které jsem měla tu možnost naživo vidět. I při té neschopnosti soustředit se na okolí, jsem stihla projet obličeje ostatních sámerovek. Byly na tom stejně. Právě podle těchto totožných „tranzových“ výrazů jsme dobře rozpoznatelné od běžných sámerovsky „nepostižených“ smrtelníků :-)))

Po odzbrojujícím Času nás rozhýbal dynamikou sršící Rap Song, který ani bez tanečníků nepostrádal grády, švih a uvolněnost. Při Sámerově snaze dát prostor další zpěvačce byl ještě moderátory vrácen a diváci mu darovali další hutný potlesk jako odměnu.:-) Pak byl jako jediný, co jsem viděla, nasměrován na autogramiádu.

„Poslání“ sámerovek bylo u konce a tak jsme se zvedly, mnohé jsme opustily naše pracně vyhřátá pódiová místa a přemístily se do větrného průchodu na společné kolabování z toho, co jsme zažily!:-) Každá z nás byla v jiném stupni rozpadenosti :D Výdech, nádech :D V jednu chvíli nebyl k nalezení Sendy táta, ale brzy už se objevil zase mezi námi. Počasí bylo čím dál horší, Renča s Libou nechtěly riskovat zůstávat až do konce. Počkali jsme v průchodu na Dášu, až přijde od Sámera a pak zamířili už k parkovišti, kde ještě Liba přehodila Dáše svůj narozeninový obsah kufru:-)

Rozloučili jsme se s Dášou, Terkou a Simkou a naše 2 auta zase vyjela na Prahu, kde byl domluven opět sraz na JETce, tentokrát ne za účelem přehození obsahu kufru, ale Evči do Renčiného auta:-)

Na benzínce jsme si udělali takový malý mazlosraz. Holky si už u stolečku prohlížely Renatčiny fotky a pro Evču to byl impuls navrhnout, ať vybalím i ty svoje (cíl likvidace jasný, když z nich umírala už v autě :-))). Hned si je ulovila Zuzka, která vydávala takové výkřiky úžasu, že jsme se nakonec k foťáku vrhly všechny, projevy znásobily a málem zbořily benzínku :DD Chudák paní prodavačka u pultu, koukala na nás jako na utečenky z Bohnic a modlila se, ať už jsme rychle pryč :D Nás natočit, tak by to byl víc než všeříkající materiál :D Ale fotodokumentace sámerovek před infarktem, kterou pořídila Renča, má taky svoje kouzlo - i bez zvuku:-) Tahle tečka za akcí s velkým T opravdu stála za to, úplně jsem smíchem slzela:-) Apropó jsem moc ráda, že jsem měla možnost poznat osobně další sámerovky - Renču a Simku, jste fajn!:) Všem díky a snad zase brzy na nějaké akci!:-)

Katka

další fotografie budou přidány