Praha - Petynka 13.07.2006

Každé vystoupení mě neuvěřitelně nabije, na každé se těším jako na smilování, ale na Petynku jsem byla natěšená speciélně :-) Podruhé v životě se ocitnu fyzicky v Praze, konečně se setkám osobně s pražskejma holkama a hlavně zase uvidím Sámera, zažiju další vystoupení světového formátu. Sendy mi nabídla, že u ní můžu hlavu složit, tak jsem dlouho neváhala a nenechala si ujít příležitost:-) Jak to u mě při cestách na vystoupení bývá skoro už zvykem, štreka do Prahy se neobešla bez komplikací. Ráno dorazil autobus s málem hodinovým zpožděním, při cestě do Prahy jsme se šikli do nešťastné kolony kvůli těžké nehodě, takže skluz jak blázen. 

Valná většina cestujících směřovala na Ruzyň, čekal je odlet na dovolenou, takže díky zpoždění byla v autobuse i přes výbornou klimatizaci dosti dusná atmosféra. Já však byla ledově klidná, protože jsem měla pořád dost času a vystoupení bylo uvedeno až na 19:00. Takže konečně jsem dorazila do Prahy - místo v 11:10 v 13:30, za chvilku mě vyzvedla Sendy, šly jsme si zanést věci a já se ještě stihla trochu zregenerovat z cesty.

Na 18:00 byl domluven sraz na zastávce Na Petynce s dalšíma Sámerovkama, tak jsme se podle toho pokoušely řídit. Ještě jsme ale musely vyzvednout tátu Sendy – velkého pověstného Sámerovce a už se mohlo jet. Zmoženi horkem jsme zhruba v 18:30 dorazili na zastávku, holky už byly ty tam. Tak jsme trošku chytli rapla, ale rychle jsme si to mašírovali ke koupališti. Brzo jsme si oddechli, protože už z dálky jsme viděli Evču s Libou, jak na nás čekají u bočního vchodu s ochrankou. Konečně jsme dorazili, pozdravili se s nimi a holky nás uvedly do situace. Vyhlídky byly takové, že akce je jen pro VIP a nemáme tolik potřebné oranžové narámky. 

Ani nevím jak, ale najednou se za plotem bočního vchodu objevila Jany, která nám sdělila, že přes opravdu tvrdé bodyguardy se dostaneme akorát tak přes jejich mrtvolu, tak ať to neriskujeme a jdeme normálním vchodem, jako kdybychom se šli koupat. Nakonec ani vstupného se nás nějak nikdo nedožadoval, tak jsme prostě šli :D Vzadu se tyčilo malé roztomilé pódium, velký prostor před ním byl ohrazen výstražnou páskou. Porozhlédli jsme se, co kdejaké děcko – to narámek a my nic :-(.  Jsem si říkala, že někde ty náramky seženeme, ale nikdo se k obdarování neměl. Na doporučení Jany jsme se s holkama sebraly, překonaly jsme několikery sprchy a uchýlily se na kopec. Sendy s jejím tátou se mi zatím někam zaběhli, tak jsem chvilku klebetila s Evčou, Liba s Jany a její švagrovou se nenechaly rušit. Za chvilku jsem sbalila Evču, že musíme za Sendy, která nakonec stála i s tátou pod pódiem, což se posléze ukázalo jako dobrý tah. 

Měli jsme info, že Dáša a Zuzka jsou někde se Sámerem a manažerem, tak Sendy chytře napadlo, že určitě co nevidět proplují bočním vchodem. A taky že ano. Náš mini hlouček pod pódiem najednou spatřil 2 známé postavy. Sámer pečlivě maskovaný v brýlích (že by ho člověk málem nepoznal :-), Dáša a nějaká paní, která Sámerovi nesla oblečení, už mířili směrem k nám. Ožili jsme :-)) Najednou Sámer u nás a hned k tátovi Sendy: “Dobrý den. Dobrý den. Jak se máte? Jak se máte?“ :-))) A podali si ruce. Bylo to milý a vtipný. Nás taky pozdravil a odkráčel si to nahoru za pódium, kde už se chystaly tanečnice. Dáša nás nasměrovala, ať i bez náramků jdeme normálně s ní do VIP prostoru. Tak jsme si nenápadně stoupli, ale netrvalo dlouho a už se k nám s udivením ve tváři přiřítila mladá pořadatelka s dotazem, jestli máme náramek. Tak v nás zatuhlo, Evča slušně odpověděla, že ne, ale že jsme domluveni s panem Obhlídalem. Slečna nevěděla, co si počít, tak na nás zavolala další kolegyni, kterou pro změnu Sendy táta odkázal na Sámera, že o nás ví, ať se ho jde zeptat, ta se tomu jenom zasmála a šla pro další zkušenější kolegyni, která nás už nahotovo vyhodila na bok za vyhrazený prostor. No co naděláme, dělají svoji práci.

 Mezitím už dorazila i Liba s Jany a její švagrovou, tak jsme si všichni posedali na mokrou mez. Já jsem zaujala post u prapodivné modré konstrukce, abych byla pokud možno co nejblíž k pódiu, Sendy s kamerou vedle mě. Viděly jsme v mezích možností dobře. Dáša už měla se Zuzkou taky dobré místo, kdyby jim to těsně po začátku nezkomplikovali rozhodčí. Akce ve znamení floorballu zhruba kolem 20:00 konečně začala. Na pódiu nás uvítali 2 sympatičtí moderátoři, jeden z nich překládal do angličtiny. Publikum bylo opravdu mnohonárodnostní. Zvuk Intra a Sámer stylizovaný tentokráte do in zlatohnědé odstartoval program. Se dvěma tanečnicemi a tanečníkem s přehledem vystřihli choreografii k Move a první kousek byl za námi. Díky složení publika nebyl potlesk nijak moc slavný, ale to se dalo čekat. Aspoň my jsme se snažili kompenzovat naší podporou :-). Po Move se na pódiu předvedla skupina borců s florbalkami a míčkem, kteří předvedli povinnou freestylovou sestavu „ukaž, co musíš.“ Po úvodní floorbalové show přišel Sámer se světově znějícím songem If You Want It. Díky kaskádovitým tónům jsem si zamilovala tenhle part: „Just at the start, we gotta take it easy, nice and slow, then you can please me.“ :-))))) Paráda. 

Po volné jízdě floorbalistů „ukaž, co umíš“ se moderátor optal publika, jestli si myslí, zda Sámer jede přes playback. Publikum bylo za a tak Sámera zavolal, aby dokázal publiku mýlku. Sámer přiběhl s telefonem u ucha, ale řekl osobě na druhé straně, ať chvilku počká :-) Už se pomalu smrákalo, nebylo už takové dusno, nebylo třeba větrat trička, ale protipólem vystřihl Sámer z fleku kousek Broken Wings takovou silou, že mě z toho přísahám úplně zamrazilo. S úsměvem a díky odběhl, vyřídit si svůj hovor. Posléze předvedl Broken Wings už celou, s takovými inovacemi, že jsme se Sendy zůstaly stát s pusou dokořán. Ještě musím dodat, že pro Sámera zjevně hodně znamenala naše účast, že tam někoho „ze svých“ měl :-). Nezapomenu na moment z BW, kdy jsem se plazila po „mojí“ modré konstrukci ve snaze ulovit fotku z co nejbližší vzdálenosti a Sámer přímo na mě obrátil svůj pronikavý pohled a šíleně roztomile se zasmál :-)))) Musel si říkat, co je to za expertku :-))) Následovala floorbalová štafeta „ukaž, co můžeš“, která spočívala v co nejrychlejším nasázení míčků do koše. Některým klukům to opravdu šlo perfektně, že se až člověk divil, že jim takové kousky zemská přitažlivost dovolí :-). Po zápolení borců nás čekala další hudební vložka v podobě vymakané Just A Girl. Rnb taneční part k rapu prostě zbožňuju:-).  

Jak Sámer podává písničku tak neuvěřitelně procíteně, jak se na pódiu dokáže rozdat, to je prostě mazec. Sámer si odbyl vylosování výherce floorbalového soustředění a už se pomalu chýlil závěr večera. Jako třešnička na dortu se rozezněl Rap Song, Sámer nesoucí na triku logo akce jej bravurně odtančil a odzpíval, mělo to šťávu. Dozněla poslední slova songu a na Sámera byl přichystán výbuch konfet. Chudák něco takového nečekal a lekl se, co že to na něj útočí :-))))) Moderátor Sámera ještě vrátil s prosbou, ať pozve publikum na svoje stránky, kde uvidí videa z této akce. Sámer vysmekl těmto stránkám nefalšovanou poklonu, srdce mi zaplesalo, byla jsem z toho v šoku a nejenom já :-) !

 Z pódia seběhl ke stolu, kde při soutěži hodnotili rozhodčí, na autogramiádu. Se Sendy jsme zpozorněly, protože jsme stály přímo u stolu a Sámer směřoval kolmo k nám. Tak Sendy bleskově uvedla do chodu kameru, já foťák. Sotva dosedl na židli kolmo naproti nám, podíval se na nás s výrazem, že nevěří svým očím, jak jsme na něj byly nachystané a rychle se raději přesunul na židli zády k nám :-))) Se mu nedivím :D Najednou se ze všech stran nahrnuly žadatelky o podpis, pan Obhlídal už Sámera jistil, takže z našeho společného záměru nafotit a natočit Sámera z očí do očí nebylo nic :D Ulovily jsme aspoň pohlednice s „oploceným“ Sámerem a zamířily k holkám probrat dojmy a nezbytnosti. Autogramiáda po chvilce skončila a náš střed zájmů zmizel z dohledu. Chvilku jsme ještě postávali, se Sendy jsme si ještě šly sebrat pexeso Tatranu Střešovice :D a už pomalu nastalo loučení, protože bylo celkem pozdě.

Dáša nám stihla ještě říct nějaké radostné zprávy a sdělení, že jede se Sámerem natočit Interview. Tak jsme se pomalu všichni rozloučili a každá skupinka zamířila vstříc vybranému způsobu dopravy k domovům :-). Já, Sendy a její táta jsme se ještě rozhodli, že podnikneme procházku nočním Václavákem :-). Cestou metrem jsme probírali naši nadšenost ze skvělého vystoupení a hlavně jsme uzavírali sázky, jestli opět při nejbližší možné příležitosti zazní od Sámera 2x zopakovaný dotaz, jak se Sendy táta má? :-))))) Nechme se překvapit!:)

Katka