Vrbno pod Pradědem – Vrbenské slavnosti 10.6.2006
Tak konečně přišlo i na mě :-) Po nekonečných 222 dnech vidět Sámera opět naživo zpívat – kdo nezažije, nepochopí. Cesta krásnou krajinou, ale díky silnicím v hrozném stavu a objížďce dosti náročná, zdlouhavá a chvílemi mi nebylo zrovna nejlíp. Nicméně vidina blížícího se zážitku vše celou dobu zachraňovala a bez újmy a relativně svěží jsem to doklepala až na místo. Kolem 15.00 jsem dorazila k hektickému vchodu a kousek
nalevo jsem zaregistrovala Libu, Sonču a Dadlenku s manželem. Tak jsme se přivítali, já vyrazila pro lístek, rozloučila se s rodiči a šlo se do víru slavností. Tolik lidí jsem dlouho neviděla, opravdu doslova chaos, měla jsem co dělat, abych se neodtrhla od holek. Po blátivé cestě jsme dorazili blíž k pódiu, kde právě vystupovala Heidi Janků, chvíli jsme postáli, ale nikoho z nás to nebralo, tak jsme se rozdělili a já s Libou a Sončou
jsme se přemístily občerstvit se do party stanu, kde k naší „radosti“ po chvíli začala hrát country skupina. Tak jsme probraly vše možné a nutné, no, musely jsme v tom řevu na sebe dost hulákat :-) Následovalo skáknutí na WC a pak jsme si to už šinuly k pódiu, protože se pomalu ale jistě blížila sámerovská doba.
Už z dálky jsme snad nevěřily svým očím, že na pódiu vidíme Haberu. Mně se to nezdálo, tak jsme šly blíž a nakonec z Habery vylezla skupina Team Revival a jejich Haberovi neskutečně podobný frontman. Po chvilce dorazila Dadlenka s manželem se skvělou zprávou, že mluvil s panem Obhlídalem a má zajištěno přednostné místo na natáčení, tak jsme byly rády a ze mě spadlo břemeno natáčení na digitál, což je dost velký záběr na
ruce. Tak jsme se domluvily, že pro fotky jsem jediná záchrana já :-) Liba totiž už ze začátku konstatovala, že je tentokrát vysoce „vybavená“, protože kameru má, ale bez kazet :-) Pevně jsme zaujaly místa, já přímo před pódiem na vyvýšené desce, Sonča s Libou a Dadlenkou za mnou. Mezitím se dopředu nahrnuly i mladé ječící holky. Na pódiu probíhalo odklízení techniky a chystání mikrofonů. My jsme zatím hájily místa a
sledovaly, co se kolem nás děje. Kam se člověk podíval, tam opilej chlap…no, z té sorty lidí jsem neměla moc dobrej pocit. Hlouček děvčat 13-15 stojící vedle nás představoval skupinu říkající si „fanynky“, ale zároveň oslovují Sámera „ten Issa“… Jenom se za pódiem zjevila mlhavá postava kouřícího Sámera a už řvaly jako pominuté a ukazovaly na něj vřeštějíc, že je krásnější než v televizi. Na to přišly teda
brzo:-) Takovým říkám dyliny, my jsme správný dyliny a to je rozdíl :-) Mezitím Liba s citem zpropagovala SI.com a na scéně se konečně objevil moderátor a vyzval nás, ať si Sámera hlasitě vyřveme. Aplaus napřed dosti sporadický, ale druhý už byl mohutnější a „přivolal“ na plac nejprve tanečnice se zvukovou kulisou Intra a posléze i Sámera, který hned rozjel promakanou choreografii a přímo tajemně znějící slova Intra. Jako vždy
měl svoje pověstné „padající“ rifle. Po krátkém úvodu přímo na Intro napojil Move a z publika se začal ozývat řev směřující na Sámera, který patřil 2 totálně ožralým chlapům, kteří si zřejmě potřebovali vyléčit mindráky. Nebudu citovat, ale myslím, že věta „táhni do hajzlu ty blbečku“ byla ještě z těch mírnějších. To nás s holkama pěkně dožralo, hlavně Liba se nedala a pustila se do nich (pro příště přibalíme
nějaké těžké předměty), řvaly pořád, tak jsem je i já 2x poslala někam, ale blbec zůstane blbcem. Co k tomu víc říct. Doufám, že si Sámer nemyslel, že to řvu na něj :-)
Najednou nade mnou opět ze stejné strany jako nadávky z ničeho nic letěl kelímek s pivem, tak mně to celé v tu chvíli opravdu zkazilo dobrou naladěnost, hlavně mi bylo líto Sámera, zvlášť s mým nechápajícím postojem, co z těch nadávek ti primitivové mají. Po prohození naštvaných slov se Sončou jsem to ale rychle vzdala a raději se věnovala dění na pódiu a hlavně focení, na které nebyly zrovna moc ideální podmínky. V jednu chvíli
při Move se na Sámera snesla přímos smršť umělých růží různých barev, vždycky se usmál, jak viděl, že nějaká letí a shodou okolností ke konci písničky jednu z červených vzal do ruky a s úsměvem s ní tančil až do konce Move. Nadávky jsem slyšela stále, ale najednou se udál převratný moment – bylo jasně vidět, že Sámer nadávky registruje, ale že je plně nad věcí, protože jako tečku na závěr Move ukázal dvojitého fakáče
s šibalským mrknutím, později se ukázalo, že holky „věnovaly“ pohled chlapům, takže jsem razantní naznačení Sámerova postoje zaregistrovala z naší SI klaky jen já. Však uvidíte z videa :-)
Po Move uvedl českou pomalou písničku Až zastavíme čas, ke zpěvu nemusím ani nic říkat, běhal mi mráz po zádech. Následně po odzpívání Času napojil opět nádhernou věc Cold Wind, což jsem hleděla, protože ji zpíval naposledy v Boby centru. Opět krása – Sámer se jenom vznášel, i publikum procítěný projev oceňovalo natahováním rukou a máváním, na které Sámer reagoval a několikrát za každou písničku přišel vždy na některou
ze stran pódia úplně blízko k lidem a proběhl rukou dav, který byl nadšený. Po Cold Wind pozdravil Sámer diváky a řekl něco v tom smyslu, že se sem moc těšil a že se mu tady moc líbí, ale teď že si dáme malou pauzu, při které nám zatančí úžasné holky z Dance2XS. Říkal to s obrovským nadšením a taky v průběhu skvělého hip hopového vystoupení stál nám na očích vedle pódia a spokojeně se usmíval a hýbal do rytmu. Byl ve
svém živlu. Za D2XS tancovaly 4 holky a mezi nimi nám zatím neznámá ťamanka (nebo vietnamka :-) – pohybovala se opravdu nepřekonatelně. Usoudily jsme, že je zřejmě zaskakuje za Sabinu. Skončila energií nabitá taneční vložka a Sámer se vyhoupl na pódium, ale tentokrát ne sám, ale s ním paní v náručí s malou uplakanou holčičkou. Sámer opět s úsměvem pozdravil publikum a řekl něco ve smyslu, že má prosbu, že se ztratila malá holčička
jménem Anička (myslím :-), příjmení si nepamatuju, ale nebyl si jím jistý, tak se opatrně naklonil k holčičce s dotazem na příjmení, zopakoval ho po ní a že doufá, že si pro ni někdo přijde. Podal to s takovou něhou, že jsem se div nerozplynula :-) Následovala hodně rozverná Just A Girl, ke které Sámer dodal, že holky mohou být někdy pěkný mrchy. Prostě „Jen dívka“. Interpretoval ji bez tanečnic, stejně jako po ní emotivní
Broken Wings, po které ohlásil bohužel už poslední písničku a to divoký Rap Song, v průběhu něhož tlak ze zadních řad vyvolal tlakovou vlnu a já jsem i přes Libuščin výkřik „Kačííí fóóóť!“ (protože byl přímo tváří přede mnou) byla ráda, že jsem se udržela na nohou:-) Bravurně odtančený kousek zakončil rozloučením s velkými díky za atmosféru.
Shluk holek zaregistroval na levém zadním kraji pódia manažera s podpiskartami, kam se po chvilince přemístil i Sámer a věnoval se podpisování. Pan Obhlídal nás z dálky zaregistroval, pozdravil, my na něj kývly také a zamířily jsme za pódium jednak sledovat urputný boj o Sámera a také vyměnit si dojmy s Dadlenkou a jejím statečným točícím manželem :-) Ale brzo jsme si museli podat ruce na rozloučenou, protože jim co nevidět jel
autobus. S Libou a Sončou jsme zamířily jako opět k WC, ale já nedaleko před sebou viděla pomalu se šinoucí dav, tak jsem zavelela, že tam bude určitě Sámer a šla lovit aspoň fotku.
Přišla jsem blíž a „objekt“ se skládal z hory pištějících holek, asi 4 hasičů bodyguardů a mezi nimi vykukovala jenom hlava Sámera s vyděšeným výrazem :-) Jsem asi padlá na hlavu, ale takhle podle bulváru vypadá nezájem lidí o Sámera? Rozhodně ne! A když jsem slyšela, jak Sámer jenom zoufale volá: „Zdeňku, Zdeňku, Zdeňku – kde séééš?“, tak to mi bylo Sámera fakt líto, byl na roztrhání, ale manažer ho nějakým způsobem
s pomocí hasičů uvolnil a oba zmizeli v budově s restaurací, kde ještě jak jsme nadobro odcházely stály neodbytné fanynky s památníky. My s Libou a Sončou jsme konstatovaly, že pro dnešek jsme se k němu nedostaly ani vyjádřit mu podporu, ale nevadí, tak třeba příště. Ani jedna jsme nechtěly být za naháněčku a ještě ho hledat :-) Skočily jsme si na WC a šly si sednout do místní restaurace svlažit hlasivky, Sonča zahnat hlad a
nezbytně probrat dojmy z akce. Zjistily jsme, že jsme úplně mimo, protože jsme ani jedna přesně nedokázala říct, jak šly písničky po sobě, takže pořadí uvádím, jak uvádím a uvidíme podle videa :DD Já jsem byla asi nejvíc mimo, protože Sonča rekapitulovala písničky s tím, že dneska celkem překvapivě nedal trojkombinaci a já s velkým údivem pronesla: „Nedal???“ V tu chvíli jsem se od srdce zasmála i sama sobě :-) Povídání
jsme zakončily závěrem, že je strašná škoda, že vystoupení tak strašně rychle uběhlo. KÉŽ BY ŠEL ZASTAVIT ČAS.
To mi ještě mezitím máma napsala, že jsou u kolotočů a že kolem nich projel Sámer v autě s manažerem. Zvedly jsme se a zamířily ven z areálu, že už taky pojedeme domů, kde už na nás čekali moji rodiče, Liba mě jim „předala“ :-), mamka dodala, že Sámer seděl na sedadle „smrti“, což jsme si, Sámere, teda pěkně zanadávaly! L…Skepticky vzhledem k mojí budoucí účasti na vystoupeních jsem se s holkama rozloučila, nasedla do
auta a už jsem jenom viděla, jak holky odcházejí směrem k autu. Cesta zpět byla o poznání lepší, já byla plná dojmů, snad celou cestu jsem byla zticha jako zaražená a přemítala si v hlavě zážitky, kterých je nespočet. Byl to příjemný sámerovský den strávený s lidmi naladěnými na stejnou vlnu.
Katka
