SAMER V PRAZE, Uhříněves - Michaela

Dnešní den nezačal zrovna nejpříjemněji. Po probuzení jsem se tak trochu zděsila po zjištění, že nebe pláče. Pomyslela jsem si, že kvůli Sámerovi ráda promoknu na kost. Ale stal se zázrak kolem poledního se náhle vyjasnilo a oteplilo (bohužel jen u nás), oblečena do zimní bundy jsem působila asi dost divně :-)

Na nádraží jsme měly sraz s Terezkou a za necelých 20 minut jsme vyrazily směr Praha, kde nás vyzvedla Renča. Potom jsme sjely pro Evču a Zuzku a kosmickou rychlostí (tedy v rámci dopravních předpisů, samozřejmě) uháněly do Uhříněvsi, kde na nás čekala Dáša. V Uhříněvsi se ukázalo, jak prozřetelné bylo navléci se do zimního oblečení. Zuzka situaci vychytala ještě lépe, přibalila si svetr navíc. Marně jsme se sháněly po sluníčku a příjemném červnovém počasí. Rozhodly jsme se, že si dáme kávičku a posléze vyzkoušíme některou ze zdejších atrakcí (řetízkáč, skákací hrad nebo tak něco). U stánku krom různých druhů teplých nápojů prodávali i ledovou tříšť. Se Zuzkou jsme zažertovaly, že na tříšť je ideální počasí a ejhle, Renča už mi ji podávala. Docela jsem holkám teplé moky záviděla, ale co, hřálo mě mládí (ha ha ha) a pomyšlení, že hodinku a půl vystoupí Sámer.

Sedly jsme si a najednou jsme zahlédly pana Obhlídala, naše čipy tentokrát nezamrzly a ani se nepřepálily, jelikož jsme zcela logicky odvodily, že Sámer bude nablízku. Nebyly jsme daleko od pravdy, v tu chvíli Sámer prošel kolem. Kdyby neměl obří sluneční brýle, ač bylo podmrakem, ani bychom si ho nevšimly, protože působí velmi nenápadným dojmem. Jen nám vrtalo hlavou, proč jsou na místě poměrně dlouhou dobu před avizovaným výstupem. Moderátorka také stále cosi mluvila o tom, že Sámer dorazí co nevidět, pokud už není na místě, je už na cestě. Když ohlásila, že vystoupí jakási obyvatelka Uhříněvsi Sa (maličká odmlka) ndra, všechny jsme s sebou cukly :-). Teď už mi to přijde směšné, ale opravdu infarktová situace.

Dáša zachovala chladnou hlavu a pro jistotu si zašla do auta pro kameru a židli (už i doplňkové vybavení si vozí s sebou :-)) a potom si vyhlédla vhodné místečko, které již neopustila. Za nedlouho poté se Sámer i s tanečnicí a tanečníkem přemístili k pódiu. S holkami jsme neváhaly a jaly jsme se je následovat, abychom si ukořistily pěkná místečka, odkud budeme mít co nejlepší výhled. Zuzka, Terezka a Evička si vybraly místo před jevištěm. My jsme s Renatou zůstaly stát na boku, odkud byl dobrý výhled jak na pódium, tak na okolí, není nic krásnějšího, než za Sámerova zpěvu pozorovat koně a velblouda:-). Vrátím se k tématu. Po pár minutách Heidy Janků uvedla Sámera tím, že na pódiu se bude teď hodně tančit :-).

Zaznělo Intro a Sámer nastoupil na jeviště. K mému velkému překvapení nedal klasickou trojkombinaci, jak jsem očekávala, ale rozpohyboval své tělo za rytmu Move. Opravdu se s každým vystoupením zlepšuje. Nevím, jestli se jednalo jen o náhodu, věřte nebo nevěřte, najednou začalo svítit sluníčko. Samozřejmě jedno zářilo na pódiu a druhé na obloze :-). Po Move následoval Čas a ač se díky slunci značně oteplilo, běhal mi mráz po zádech. Tolik emocí a výrazu umí dát písničce jen Sámer. On totiž písničku nezpívá, on jí žije! Před další písničkou Sámer prohlásil, že IF, tedy jestli mě chceš, tak pojď a vem si mě (nebo říkal jestli to, chceš, tak pojď a vem si to?, ono je to nakonec jedno :-)).

Po tomhle provokativním proslovu (čekala jsem nával děvčat na pódiu) zazpíval If U Want It. Nakonec již v souladu s tradicí se společně s tanečníky bavil při Rapsong. Jednu věc musím vypíchnout, Sámere, máš moc pěkné spodní prádlo. Myslím, že opět probíhaly sázky typu – spadnou nebo nespadnou? :-).

Nato nastal drobný organizační zmatek, mělo začít losování tomboly a předávání dárků a následovat autogramiáda. Lístky z tomboly se kdesi pozdržely, proto nejdříve proběhla autogramiáda. Davy dětí běžely směrem k budově, kde se měla autogramiáda konat. S Renatou jsme sotva stačily uskočit, abychom nebyl smeteny davem:-). Po skončení autogramiády se Sámer vrátil zpět na jeviště, aby rozdal slíbené dárky.

My jsme se ženskými probíraly Sámerovo vystoupení a shodly jsme se, že je skvělý a jakmile ho jednou člověk vidí, nemůže se ho nabažit :-). Když kolem nás procházel pan Obhlídal, jakožto slušně vychované dívky jsme ho pozdravily. On se poptal, jak se nám vystoupení líbilo. My jsme mohly odvětit pouze v superlativech. Bylo na něm vidět, že i on je spokojený. Když se k nám potom přidala Dáša, řekly jsme si, že bychom se šly ohřát dovnitř do restaurace. Než jsme se však k tomu odhodlaly, ještě jsme chvíli postávaly venku. Nakonec jsme se šly dovnitř podívat, bohužel všude bylo obsazeno. Sámerovi zřejmě také byla zima, protože i on se v restauraci ohříval. Dáša ho šla pozdravit (Milošovi, děkujeme za vyřízení) a rozloučit se s panem Obhlídalem. Pan Obhlídal k naší skupince na chvilku skočil na kus řeči. Nechtěly jsme moc zdržovat, Sámer i pan Obhlídal si zasloužili chvilku klidu, tak jsme se rozloučily a odjely hodit zubem do nedalekého obchodního centra. Celé odpoledne uběhlo jak voda a nastal čas loučení, které je čím dál tím těžší. Už se těším na příště a doufám, že bude co nejdříve ;)

Míša