SAMER V PRAZE, Uhříněves - Eva

Akce Uhříněves, kde měl Sámer vystoupit na dětském dnu, byla místem, kde se nás opět mělo slétnout povícero, proto byla spojena s velkým očekáváním a těšením se:) (co se týče mě - po dvou měsících, kdy nevidíte Sámera zpívat naživo, už zažíváte lehčí abstinenční příznaky…). Měla jsem dorazit na místo, odkud se nás měla ujmout Renatka, spolu se Zuzkou. Ovšem ta se určitě proměnila z dračice na andílka, protože jak to tak vypadá, cestovala tramvajemi po Praze zcela neviditelně. Zvládly jsme se tak minout (a to ještě štěstí, že jenom jednou:-)) a odnesly jsme to 20 minutami vzájemného čekání v nevlídném počasí. Konec dobrý, všechno dobré – na smluveném místě už na nás čekala Renča spolu s Mischkou a Terezkou v autíčku. Dozvěděly jsme se, že Dášenka je už na místě, takže jsme neotálely a vyrazily. Samozřejmě bylo nutné duchaplně a zasvěceně:) rozebrat volby, z jejichž výsledku byl někdo nadšen a někdo rozčarován (naštěstí i přes mírné politické neshody zůstala posádka vozu kompletní…;-)) Renča už věděla, kde se akce koná, takže nás bezpečně zavezla až na místo určení. Před námi se rozkládal velký to palouk, na kterém už se tísnilo mnoho aut. Šťastně jsme se shledaly s Dášenkou a vyrazily obhlédnout situaci. Na rozlehlém prostranství bylo postaveno několik dětských atrakcí a nechyběly typické pouťové stánky. Jak jsme ovšem po chvíli zjistily, počasí se rozhodlo, že zahřátí prokřehlých sámerovek nechá až na samotném Sámerovi, takže jsme se rychle sháněly po něčem teplém do žaludku. Restaurace byla beznadějně přeplněná, takže jsme to vyřešily kafem ze stánku (a statečná Mischka musela proti chladu zabojovat ledovou tříští – už si asi chudinka nikdy nebude dělat legraci z toho, co chce k pití…;-)) Za okamžik se nám uvolnil dřevěný altánek, do kterého přeci jen foukalo o trošku méně…

Zatím jsme poslouchaly podivně znějící hudbu, která k nám doléhala z blízkého pódia, na kterém se Heidi Janků snažila děti trošku rozehřát (a pomocí Maxim Turbulenc se jí to asi i podařilo…). Už také ale upozornila na Sámera, který měl každou chvíli dorazit. A taky že ano – nejdříve jsme zpozorovaly Sámerova road managera, který je už od pohledu energický jako vlk:), takže jsme začaly „větřit“ Sámerův výskyt:) Za chvíli už jsme zahlédly rádoby nenápadnou postavu s černými brýlemi, která také nenápadně obhlížela situaci…a byl to ON!;) Zdálky nám vlídně pokynul a šel se připravovat na vystoupení. Dášenka odběhla pro kameru a pro stoličku – nutné to vybavení ke zdárnému pořízení videozáznamu pro všechny fanoušky Sámera.

Hodily jsme tedy do sebe zbytky kafíčka a tříště:) a vydaly se před pódium, před kterým už byla plocha hustě osídlená malými i velkými diváky. Heidi Janků vlídně, ale rázně vyklízela pódium a jeho schůdky od všudypřítomné ratolesti, přičemž bylo znát, že teď přijde něco velkého…;-) Dáška už si mezitím našla vhodné místečko k točení, Terezka se Zuzkou zaujaly výhodnou polohu blízko pódia, a Renča, Mischka a já jsme zatím stály z boku pódia kousek od Sámera, Ivanky a tanečníka. Člověk by nevěřil, jak nenápadně můžou vypadat, když tam tak skromně postávají mezi diváky, ale pak…;-) Heidi ho konečně uvedla a celé prostranství se zahalilo do strašidelného Intra. Po chvíli jsem přešla dál mezi diváky, abych si našla lepší místečko a také byla víc v davu a mohla poslouchat okolní reakce. Intro postupně přešlo do Move a byl to vskutku nářez – na Křižíkově fontáně jsem Sámera neviděla tak zblízka, ale teď mě ten pokrok, který udělal, opět vyrazil dech. S tak špičkově zkoordinovaným tancem a zpěvem se zde člověk vskutku nesetká (také musím pochválit výborné ozvučení, které nebývá dobrým zvykem ani na honosnějších akcích…). Jak Move skončilo, očekávala jsem silnou odezvu, ovšem tamní publiku bylo – s prominutím – mírně natvrdlé (chlápky vykuřující cigaretový dým rovnou malým dětem pod nos raději nebudu komentovat…). Sámer mile poděkoval, přivítal se s diváky a vyjádřil naději, že se snad počasí trochu vylepší, a přešel rovnou k Až zastavíme čas. Vždy když začne tahle písnička, tak člověka mrazí. A pak, jak postupně písnička graduje až k Sámerovým závěrečným famózním vokálům, při kterých ještě obrazně zvládal pažemi rozhánět mraky…skutečně jsme měly pocit, že v tu chvíli se spojila slunce dvě a na chvíli nás rozehřálo i to opravdové…Ke konci už má člověk slzy v očích z těch emocí, co do toho Sámer dává…..ovšem uhříněvšští jsou zřejmě zvyklí na ještě větší kvalitku (?) a tomu „frackovi z novin“ odmítali dopřát pořádný potlesk.

Sámer ovšem profesionálně milý jako vždy a uvedl další písničku, a to – jak řekl – „If…když něco chceš, tak si to vem“:) Na tu jsme byly natěšené zřejmě nejvíc, protože jsme ji naživo ještě neměly moc příležitostí slyšet. Sámer na ni zůstal na pódiu překvapivě sám a celou ji naprosto dokonale odzpíval i odtancoval (a to víme, jak je těžká na takovéto provedení). Při té zkrátka nejde jen stát a nehýbat se…a posléze Sámera neocenit bouřlivým potleskem…:) A ten – opět bez přestávky, uvedl závěrečnou písničku, a to Rapsong, na který si už přizval tanečníky. Řeknu vám – nedá se to vůbec srovnávat s Rapsongem, který byl v rámci Vyvolených. Od té doby zvládli tu písničku dovést k naprosté dokonalosti, kdy jim nedělá problém skloubit rytmicky přesný rap a zpěv spolu s energickým pohybem. K tomu všemu ze Sámera – obzvláště při této závěrečné písni – sálala naprostá radost ze zpěvu i z pohybu a jeho touha, aby ji dokázal přenést i na posluchače, což se mu – troufám si říct – v naprosté většině podařilo stoprocentně. Ovšem jak už jsem zmiňovala výše – diváci byli zřejmě částečně zamrzlí počasím, částečně překvapením nad kvalitativní změnou, která přišla po Maxim Turbulenc a jim podobných, a částečně nad samotnou kvalitou Sámera jako člověka. To se možná týkalo spíš dospělých, kteří se někdy dívali s takovým tím: „Tak nám to chlapečku ukaž…“, ale to, jak je Sámer dobrý, v té chvíli nedokázali pořádně vydýchat…obávám se (no spíše mě to těší…), že Sámer je už vskutku až příliš dobrý na to, aby ho dokázalo pořádně ocenit i to nejmenší publikum (když si ovšem vzpomenu na Sazku a na ty vděčné děti, tak vidím, že u příliš nezhýčkaných ten jeho přenos do publika funguje perfektně…).

Po závěrečné písničce poděkoval a snažil se rychle vytratit, ale přístup diváků se zřejmě dotkl i Heidi Janků, vyzvala ho znovu na pódium a pobídla je, aby ho pořádně ocenili. Pak ho také poprosila, jestli by jim nepomohl vylosovat nějaké ceny do tomboly a také, zda by se případným zájemcům nepodepsal u připraveného stolečku. Načež se zeptala dětí, jestli chtějí Sámerův podpis, a ozval se souhlasný hurónský řev – několikanásobně větší než před chvílí po Sámerových vystoupeních. Když jsme pak Sámera zdálky pozorovaly, jak stojí ve dveřích vstupu na WC (tj. „stoleček“) a kolem něj megachumel dětí, které se rvaly o podpisové karty, trochu hořce nám došla absurdita celé situace…Ve skrytu duše jsme doufaly, že s ním budeme moct prohodit pár slov, ale v restauraci, kam se spolu s tanečníky odběhl následně občerstvit, byl takový zmatek, že to skutečně nebylo možné. Jen jsme se na dálku pozdravili a už se nás ujal pan Obhlídal, který s námi velmi ochotně probral vše důležité – především o tom, jak vidí Sámerovu budoucnost, a doufejme, že je na co se těšit…;-) Také vyjádřil nadšení ze stránek SI.com (z videí a ze všech materiálů, které jsou zde k dispozici). Se všemi se galantně rozloučil a s oboustrannou nadějí, že se v co nejbližší době znovu setkáme na nějaké další Sámerově akci, jsme přeplněný prostor restaurace opustily. Nasedly jsme do autíček a zamířily ke klidnějšímu občerstovacímu stanovišti, kde jsme u kulatého stolu musely probrat, jak jde život:) Dvě hodinky uběhly jako nic a Terezce s Mischkou už měl jet vlak. Ujala se jich tedy Renča, se kterou jsme domluvily další srazík o pár chvil později v Praze:) Obě dvě blonďaté sámerovky šťastně chytly vláček a brunetky tedy ještě jednou zasedly k důležité debatě:) V jejich společnosti člověk vskutku nevnímá čas, ale postupně se setmělo – Dášenka musela vyrazit směr domov a Renče o sobě čím dál tím víc zoufaleji dával vědět hladový manžel:) (doufejme, že Renča dorazila včas…;-)) Srdečně jsme se rozloučily s tím, že jak to půjde, určitě vyrazíme na další akci, která snad bude trošku méně hektická a také při ní už nebudeme tahat zimní bundy…

Co ale zůstane stejné a jsme si tím jisté – že Sámerův špičkový výkon nám opět zas a znova dokáže vyrazit dech – přiznávám, že takto výborné představení, a to bez přestávky!, jsem od něj a jeho tanečníků ještě neviděla…Protože to, co on předvádí, není žádné laciné pozlátko a – jak se zdá – kvalitu o několik levelů výše nedokáže zasvěceně ocenit každý posluchač…takže doufejme, že příště se publikum zahanbit nenechá…

Eva