SAMER NA KLADNĚ - Simona

 

Minulý týden zrovna za moc nestál, ale to se mělo změnit v pátek, a taky že změnilo... Už asi měsíc jsem totiž měla naplánováno, že v pátek 23.6.2006 před sedmou hodinou se i s mamkou vydáme směr Kladno na místní Miss 2006 - teda ne proto, aby jsme se kochaly zdejší dívčí krásou, ale protože jsme se chtěly (teda hlavně já) obohatit o kulturní zážitek, který slibovalo vystoupení Sámera Issy...

Lístky jsme měly telefonicky zamluvené už tak 14 dní dopředu, navíc ta paní, přes kterou jsme je objednávaly, nám pověděla i další informace, které se týkaly celé akce. Proto jsme byly připravené jet už na 18:30, jelikož tou dobou se měla konat ještě autogramiáda (koho asi :o)). Protože jsme ale nakonec stejně vyrazily pozdě a navíc jsme kulturní dům, ve kterém se Miss konala, hledaly celkem marně, na místo jsme dorazily až kolem tři čtvrtě na sedm.

 Jakmile jsme ale vkročily do budovy a chvilinku tápaly, kam že to vlastně máme jít pro ty lístky, tak se opět otevřely hlavní dveře a v nich stál Samir i se svým road managerem. Já byla samozřejmě úplně vyvalená a v tom nás (aby toho nebylo málo) ještě oba příchozí pozdravili. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale jakýmsi záhadným způsobem jsem ze sebe ten "Dobrý den" vysoukala. Pan Obhlídal pak ještě pronesl něco ve smyslu "Tak jsme to snad našli." a otevřel druhé dveře, které pak mně s mámou Sámer podržel (přesně takhle jsem si vždycky představovala toho „rozmazleného fracka“, o kterém se píše v novinách)… Autogramiáda se teda před akcí nekonala, ale v tu chvíli mi to bylo absolutně fuk.

Nervózní jsem ale začala být hned vzápětí, když jsme nikde neviděly tu holčinu, která měla prodávat lístky. Asi po pěti minutách jsme ji ale našly a po počátečních problémech jsme lupeny konečně měly v ruce. Kolem sedmé už začali pouštět do sálu, tak jsme šly taky. Nedá se říct, že by tam bylo zrovna narváno, ale to konečně zase tolik nevadilo. Začátek se trošku protáhl, tak jsem si došla alespoň do bufáče v předsálí pro colu. Hned jak mi už pití stálo u nohy, začalo promítaní jakéhosi klipu se všemi finalistkami, které celý večer otevřelo. Pak na pódium přišel moderátor Vlasta Korec, který postupně pozval všechny soutěžící dívky. Následovalo roc´n´rollové vystoupení dvou tanečních párů a volná disciplína (ve které mimochodem 1. soutěžící předvedla vskutku originální vystoupení s loutkami :-D).

Pak už byl na pódium slovy Vlasty Korce "Teď přijde mladý muž, sympaťák, hodně se objevuje na titulcích bulvárních plátků, proslavil se soutěží Česko hledá SuperStar, jeho iniciály jsou S.I., má exotické jméno... a je to Sámer Issa!" (mimochodem slovo sympaťák zaznělo hned 2x) pozván Sámir. Měl na sobě zelenou košili se vzorkem, jako obvykle hodně nízko posazené džíny a kostkovaný klobouček. Nejdřív spustil "Až zastavíme čas" - stejně, jako když jsem ji slyšela poprvé, mi běhal mráz po zádech...

Vždycky, když tuhle píseň slyším, zdá se mi, že se Sámer v jejím projevu čím dál tím víc zlepšuje. Když dohrály závěrečné tóny "Času", už jsem se smiřovala s tím, že zazpívá jen jednu písničku, ale vtom uvedl Sámer "Rapsong" s komentářem, že je to vlastně první písnička, kde i rapuje... Vystoupení bylo úplně úžasný, Samir všechno skvěle odzpíval i odtančil! Když písnička skončila, ne příliš rozsáhlé publikum tleskalo ostošest. Sámer už pomalu odcházel, ale Vlasta Korec ho zastavil, že ho ještě trochu vyzpovídá. Ptal se ho myslím na to, jak se teď má. Na to Samir odpověděl, že skvěle, že se mu splnil sen, zpívá. Pak se ho ještě Vlastík ptal, jaký typ holek se mu líbí, tak Sámer řekl, že mu nezáleží na tom, jestli je holka blondýnka, hnědovláska nebo zrzka, že ho zkrátka musí něčím zaujmout. Vlasta poté ještě podotknul, že má Samir pěkný spodní prádlo, tak si odhrnul tričko a všichni jsme měli báječný výhled na Sámerovi trenky :o) Pak odešel...

Já, samozřejmě začuměná na pódium, jsem nezaregistrovala, že do šaten šly nějaký holky, řekla mi to mamka s tím, ať tam jdu taky. Značně nejistě jsem tedy vkročila do místnosti, kde se účinkující připravovali (ne přímo do šatny). My, děvčata lačnící po autogramu, jsme tam čekaly něco přes pět minut a mezitím poslouchaly hloupé a rádoby vtipné narážky na nás, jakožto fanynky Samira. Už jsem skoro vzdávala to, že dostanu Sámerův podpis a rozmýšlela se, jestli nemám odejít, ale naštěstí jsem to neudělala. Za chvilku totiž zářící Samir ze šaten odcházel oblečený stejně, jako když jsme ho s mámou potkaly prvně u toho vchodu (růžové tričko, zelené kalhoty, černá kšiltovka Billabong) a nám všem, kteří jsme na něj čekali, se začal ochotně podepisovat. Pan Obhlídal mezitím všem, co měli zájem, rozdával kartičky čekající na autogram. Když se dostala řada na mě, jen jsem tu kartičku vrazila Sámerovi do ruky a tupě na něj zírala. Po chvíli (která pro mě byla kvůli těm jeho očím, které se na mě upřeně dívaly, věčností) mi došlo, že čeká na to, až mu sdělím, co má na kartu napsat. Nějak jsem ze sebe vypáčila "Simona", takže se Sámer konečně začal podepisovat. Pak jsem pomalu odcházela pryč, což mi trochu ztěžovali ti, kteří se za mě mezitím nahrnuli, jen jsem se ještě naposledy za Samirem otočila a mazala zpátky do sálu (ten bylo ve stavu, v jakém jsem v tu dobu byla, docela fuška najít, takže jsem málem vlezla na pódium =)).

Posadila jsem se zpátky na místo, s jiskřičkama v očích ukazovala mamině podpis, který jsem ulovila (btw. je na něm napsáno Simonce Samir Issa - ta "Simonka" mě moc potěšila - no, jsem nenáročná) a opět se snažila uklidnit a začít sledovat, co se děje na pódiu. Zrovna jsem pila tu colu, když kolem naposledy procházel Sámer (taky nesl colu) a při tom se ještě strašně krásně usmál.

To, co se dělo potom, už není důležité, snad jen, že titul Miss Kladno 2006 vyhrála holka, která se mi líbila ze všech nejméně... Každopádně ten večer byl pro mě, která před tím ještě nikdy Sámerovi neřekla ani slovo, jedním z nejhezčích, jaké jsem zažila…

Simona