Včerejší den byl jen potvrzením toho, že když se na něco hodně těším, nedopadne to zrovna valně. Už s domlouváním to bylo hektické. Do poledne jsem ještě myslela, že pojedu se svou dcerou Jitkou a její kamarádkou naším autem. Nakonec se mé nezdárné drahé dcerunce nechtělo, takže jsem volala Libě, jestli by se pro mě stavila. Byla to pro ni malá zajížďka, ale za normálních okolností by zbyl ještě čas na malý odpočinek a občerstvení u nás. Z práce jsem odjela dříve,  kolem 15. hodiny jsem byla připravená a očekávala jsem holky. V půl čtvrté jsem to už nevydržela a SMSkovala, kde jsou. Holky byly teprve v Hranicích a mě bylo do breku. Kdybych neměla nalíčené oči  (a to si nedovedete představit, kolik mě to při mé slepotě stojí úsilí), už by slzičky tekly. Asi ve čtvrt na pět Liba volala, že už odbočují z dálnice na Staříč, takže jsem je šla vyhlížet k hlavní cestě. V půl páté dorazila Liba s Katkou a se svým „minipsem“ Ešlym. Původně ho chtěla nechat u svých příbuzných v Sedlištích, přes které se do Havířova jede, ale usoudily jsme, že by to byla zase zajížďka, takže zůstal u nás. S naším Dorfíkem se sice nehádali, jsou to oba rozumní pánové, ale ten náš, když ho měl na očích, strašně žárlil a tudíž štěkal, takže Ešly skončil v prádelně.

Cesta od nás do Havířova už proběhla celkem v pohodě, jen v jedné chvíli musel ven obsah Katčina žaludku. Po přesednutí na přední sedadlo Katka s obličejem barvy bílé až nazelenalé již cestu zvládla. Na náš telefonický dotaz nás Dáša utěšila, že Sámer bude vystupovat asi tak ve čtvrt na šest, takže kdyby jsme chvíli v Havířově ten Společenský dům nehledaly, stihly bychom to včas.

Takhle jsme vpadly do sálu, když už Sámer zpíval. Kdybyste mě vraždili, tak na stopro fakt nevím, co, snad Move. Do přestávky dal ještě „Čas“ a že by ještě jednu? Dáša s videem to jistí. Byla jsem úplně rozhozená, já jsem ho naživo viděla naposledy na LGtour. Zpočátku měl na sobě černé sako, ale v sále bylo neuvěřitelné dusno, takže po přestávce byl jen v proužkovaném triku, a i tak z něj teklo, aby ne, při  jeho výkonu. Je velmi štíhlý, působí zároveň křehce i hrozně sexy.

 Přestávečku vyplnil manažer soutěží pro děti o Sámerem podepsané plakáty. Děti se snažily zpívat Až zastavíme čas nebo tancovat. Nutno říci, že jeden hoch měl fakt pohybové nadání.

Ani po přestávce nedám krk za to, kolik písní zpíval. Určitě to bylo If you want it a předposlední Beautiful feeling věnoval svému fanklubu, „který tady určitě je“. Tak to jsem se přímo rozplývala. Zbožňuju tuhle písničku a sledovat naživo Sámerovu mimiku a pohyby při ní byl zážitek. Nakonec to rozparádil s tanečnicemi v Rapsongu. Po celou dobu jsem zápasila s foťákem, na který jsem levá, takže jediné povedené foto je naše společné, které fotila Lucka.

Sámer moc hezky komunikuje s publikem, na závěr popřál všem hezké prázdniny a děti a mládež (i některá dospělejší) z něho byli u vytržení. Následující autogramiáda na pódiu byla fakt vydařená.  Sámerovi připravili židli, na každou stranu pořadatel postavil příslušníka policie ČR!:-))), Sámer podepisoval kartičky a pořadatelka je podávala do natažených rukou pod pódiem. Moderátorka po celou dobu upozorňovala, že jakmile se někdo pokusí dostat se na pódium, okamžitě Sámer skončí. Stejně skončil brzy, došly mu kartičky...

Po vystoupení jsme se na chvilku všechny zdejší zástupkyně sešly v předsálí, ale kvůli špatnému počasí, a u tajnůstkářky Dáši i z jiných důvodů (a pro ty je jí stokrát odpuštěno), jsme všechny spěchaly domů. Jsem moc ráda, že jsem mohla poznat Dášu, ml. Dášu, Terezku, Lucku, Katku osobně a doufám, že to nebylo naposled.

Cestou zpátky z Havířova jsme s Libou opět trošku zmatkovaly, protože tam byla objížďka a teda pěkně blbě značená. Ale Liba to zvládla bravurně. Dojely jsme k nám domů, kde svou paničku netrpělivě očekával Ešlik, a při jejím hledání si prý několikrát otevřel dveře prádelny. Ale jinak se o něj, Libo,  Jitka dobře starala, dostal i kostičku, ale steskem po tobě si jí ani nevšiml. Holky si trochu odpočaly, občerstvily na další dlouhou cestu. Nasmály jsme se nad mými fotografickými pokusy, dokonce se mi podařilo natočit i kousek videa - něčí nohy:-). Poplkaly jsme ještě chvilku o životě, stihly jsme v televizi penalty Německo-Argentina, a pak už se jen rozloučily s přáním, že se nevidíme naposled.

Volli = Liba