Moc mě mrzelo, že jsem se nedostala tenkrát do Sazka Arény. Mamka mi řekla  o dalším vystoupení Sámera v Havířově už ve středu, naštěstí jsem měla v práci krátký týden. Čtvrteční den jsem ještě obíhala kolem hostů těšících se na vychlazené pivo, v pátek ráno rychlostí blesku udělala inventuru a nasedla jsem do auta vstříc novým zážitkům.

Na klín jsem položila kameru a foťák, na přehrávači jsem rychle naťukala číslo 11 na Samově CD, spustila okýnko a opřela se do sedadla spolujezdce, těšící se na další výlet. Odjezd byl trochu hektický, čekaly nás více než 4 hodiny v autě a pevně jsme doufaly, že se nepřihodí nic, co by nás mohlo zdržet někde na dálnici a tudíž koncert zmeškat. Počasí nám tentokrát vážně vůbec nepřálo, okénko jsem zase zatáhla dřív, než jsme vjely na dálnici, okamžitě se totiž rozpršelo. Jako by nám počasí chtělo v jedné várce kapek vynahradit všechna ta horka, co nám za poslední dny přineslo.

Když jsme se blížily k Olomouci, podívala jsem se před sebe a spatřila jsem, jak se řítíme do černé barvy nad městem. Byla tma, jako večer. V okamžiku už přes kapky deště nebylo skoro vidět, taková průtrž se spustila. Vítr si s naším malým autíčkem dělal, co se mu zamanulo a projíždějící řidiči nákladních aut taky zrovna nebyli dvakrát ohleduplní. Jeli si to dálnicí o sto šest, takže když jsme jednoho takového předjížděly, odhodil na nás tolik vody, že jsme pár vteřin  ani netušily, jestli je před námi ještě vůbec silnice. Neviděly jsme absolutně nic. Za Olomoucí se počasí trochu umoudřilo, ale po pár kilometrech liják začal nanovo. Dojely jsme v pořádku do Havířova a našly dokonce i místní koupaliště, na kterém se koncert měl za hezkého  počasí konat. Bylo jasné, že se tam dnes zpívat nebude.  Poptaly jsme se místních, kam byl koncert přesunut a nechaly se nasměrovat na Společenský dům ve městě.

Zaparkovaly jsme, otevřely deštník a utíkaly jsme rychle dovnitř, kde už v předsálí čekalo plno promočených lidí. S mamkou jsme se dostaly do sálu dřív, než ostatní, chtěly jsme najít dobré místo, kde budeme moci nafotit a natočit vše pro ty z vás, kteří na koncert osobně nemohli. Chvíli se nám dokonce zdálo, že jsme takové místo našly. Bylo to tak však jen do té doby, než se otevřely vstupní dveře pro veřejnost a všechen ten houf, co za nimi čekal, se nahrnul dovnitř. Mamka se snažila usměrnit pár dětí, které, nevšímajíc si její kamery v rukou, sedaly těsně před ni, ale málo kdo jí věnoval pozornost.

Pak už přišla na podium uvaděčka koncertu, přivítala nás a zeptala se, která že to hvězda první kategorie má za chvilku vejít na podium místo ní.  Všude kolem sebe jsem slyšela  ,,Sámer !!! Sámer !!!“, v mámě taky hrklo, protože Sámer měl podle zpráv zpívat až nakonec. Uvaděčka - trochu v rozpacích - odpověděla, že ten se objeví až za hodinu a vyzvala k potlesku na přivítání  zpěváka Petra Kotvalda., který vešel s podivným kukučem ve tváři a prvotní faux paix zkusil zahnat tím, že všechny přítomné děti pozval na parket před pódiem.

To byl náš konec. Mamka jen prohodila ,,no nazdar „ a během pár vteřin jsme měly naše pracně vybrané místo pro natáčení pryč. Všimla jsem si, že je nad námi balkónek a ukázala jsem na něj. Vstaly jsme a šly najít někoho, kdo by nám umožnil natáčet z hora. Jedna z pořadatelek, kterou jsme oslovily, nám ale odpověděla, že pan Issa nemá žádné natáčení ve smlouvě. A jeje…..žádné fotky, žádné nahrávky? Mamka se snažila dělat, co se dalo a já si šla ven zapálit. Nedalo se dělat nic, musely jsme počkat, až přijede Sámer se svým manažerem panem Obhlídalem. A ti měli jako naschvál zpoždění – zabloudili, stejně jako jsme bloudily my.

To, že nakonec dorazili, jsme poznali tak, že paní uvaděčka přišla za námi a potvrdila, že si pan Issa natáčení objednal a už jsme s úsměvem ve tváři hnaly k balkónku. Tam jsme se zamkly, aby nás nikdo nerušil a  taktak se stihly připravit.:-)

Za chvíli se ozval jekot a řev  a už jsem viděla, jak na podium přichází usměvavý Sámer. Sálem se rozeznělo Intro, objevily se dvě tanečnice a po nich i Sámer. Jakmile začal zpívat, plno dětí se nahrnulo těsně k podiu s takovou vervou, že okamžitě zasahovali dva členové ochranky, kteří, jak nám překvapený Sámer později sám povídal, usměrňovali nadšené děti až moc krutým způsobem. V davu byla i spousta starších diváků.

Po pár písničkách se v pauze na podiu objevil dokonce pan Obhlídal osobně, aby si popovídal s dětmi a připravil jim nějaké to překvapení v soutěži, kde ti statečnější mohli na pódiu předvést, jestli umí zpívat nebo tancovat jako Sámer. Konkrétně těm tancujícím to vážně docela šlo! :-).

Potom zase přišel Sámer s další dávkou písniček. Ve chvíli, kdy řekl do mikrofonu, že by rád věnoval další písničku svému fanklubu, který tam určitě mezi všemi někde je a já uslyšela první tóny, usmála jsem se. Začal zpívat Beautiful Feeling, kterou mám ze všech nejraději a taky jsem si ji na koncertě nejvíc ze všech písniček vychutnala :-) Své vystoupení Sámer zakončil svižným Rapsongem.

Nakonec rozdával podpisy, o které byl obrovský zájem. Ve chvíli, kdy už mu zbývala jen poslední  podpisová karta a Sámer před sebou viděl ještě několik slečen, které natahovaly ruce, otočil se, ohnul se a podal jim kartu za zády, aby neviděl, komu ji podává a nikomu tak nenadržoval. To bylo moc hezký :-).

Koncert skončil, na chodbě si mamka ještě popovídala s několika členkami fanklubu, které měly cestu do Havířova stejně dobrodružnou, jako my a už jsme zase utíkaly deštěm na parkoviště do auta. Tam mi řekla, že musíme jet směrem na Prostějov, kde se na benzinové pumpě snad máme sejít se Sámerem a panem Obhlídalem. Měla jsem radost,že výlet ještě neskončil :-)

Benzinovou pumpu jsme naštěstí našly a usadily se v příjemném bufetu. Nikde nikdo, přijely jsme na místo první. Za čtvrt hodinky už jsme viděly vystupovat z auta dvě tanečnice, pana Obhlídala a Sámera. Přišli k nám ke stolu a srdečně se s námi všichni pozdravili. Zašli si vybrat nějaké jídlo, slyšela jsem, jak někdo z personálu z rozpaků, koho obsluhuje, rozbil talíř:-). Povídali jsme si o všem možném, ale hlavně o koncertu a o dalších věcech, které má Sámer naplánované. Sámer i pan Obhlídal byli stejně jako při našem minulém setkání oba moc příjemní a usmívali se, přestože měli za sebou dlouhý a náročný den, který jim ještě zdaleka neskončil. Jak nám Sámer řekl, čekala ho cesta do Prahy, kde si zabalí věci a druhý den ještě odveze svou Issinku k rodičům do Děčína, protože jede na týden s kamarády k moři, jak už určitě všichni víte z nového interwiev :-). Pana Obhlídala čekala po cestě do Prahy ještě Jihlava.

Mamka a Sámer si po hodince sedli k druhému stolu, kde natočili rozhovor a já s panem Obhlídalem přihlížela, jak Sámer s úsměvem mile odpovídá na všechny otázky, které mu pokládala. Shodli jsme se s panem Obhlídalem na tom, že se Sami neztratí, že je svůj a jde si za svým snem.

A já musela přiznat, že přestože jsem fandila při soutěži SuperStar Anetě, jak už jsem psala v minulém reportu, Sámer se vypracoval natolik a získal si tak i mě svou hudbou, že u mě mou původní favoritku úplně zastínil. Je moc fajn, že se povedl natočit ten rozhovor, protože tak má alespoň plno lidí možnost opět vidět, že Sámer není takový, jak ho představují denně média. Že je milý, ochotný a příjemný kluk bez sebemenší stopy nafoukanosti.

Po interview jsme se rozloučili, vzala jsem si od Sámera ještě dva podpisy pro své kamarádky, kterým jsem nedávno pustila v jukeboxu v práci jeho písničky a bylo mi od nich řečeno, že mě bez jeho podpisu už do práce nepustí :-) a vydali jsme se všichni na cestu domů. Opět jsem pustila na přehrávači Beautiful feeling a přesně tak, jak vypovídá název písničky, jsem se cítila i já.

Cesta zpátky byla už klidná a já jsem zažila  krásný a usměvavý den, za který moc děkuji mamce a hlavně všem těm milým lidem, se kterými jsme ho mohly strávit. Teď už jen zbývá popřát Sámerovi fajn týden volna u moře a sluníčka a těšit se, až se k nám zase vrátí…:-)

 Nashle příště!

 Dáša ml. :-)