PRAHA - Mánes, 22.5.2006

firemní akce : 555 klapka nové české kriminální komedie PRACHY DĚLAJ ČLOVĚKA

Sice jsem na ten den měla nalajnovaný zcela jiný (méně příjemný) program, ale využila jsem osobního pozvání na tuto akci, které mi umožnilo opět Sámerovo vystoupení natočit, zpřístupnit vám všem pro radost a potenciálním fanouškům nabídnout jako lákadlo do našich řad. A že to je lákadlo hodně přesvědčivé!

Celebrity i lidé spjatí s natočením filmu Prachy dělaj člověka, jehož ocenění se večírek týkal, se začali trousit do prostor atraktivního objektu na Vltavě kolem 19. hodiny. Po tiskové konferenci následoval doprovodný program, kde vystoupila Michaela Nosková, byla předána výroční cena David, následovala mladičká dívčí skupina 4LIFE, po ní Verona a nejlepší nakonec - Sámer.

Mojí první starostí bylo vytipovat si vhodné místo, z kterého bych mohla Sámerovo vystoupení co nejlépe natočit. Malé zastřešené pódium bylo postaveno na venkovní terase a v první chvíli jsem si myslela, že nejlepší místo bude na podestě plechového schodiště, které umožňovalo výstup na terasu v další výškové úrovni.

Už se tam začali objevovat i fotografové, tak jsem se tam pokusila strategicky zaujmout místo. Naštěstí jsem včas zjistila, že kdokoli jde po schodišti nahoru, celé ho roztřese, takže bych jen ztěžka dokázala uhlídat klidný záběr. Navíc výhled hyzdily bagry u řeky, které se při pohledu z hora dostávaly do záběru. Zvolila jsem tedy radši místo v úrovni pódia a pro jistotu jsem se postavila na židli, odkud jsem viděla trochu z nadhledu. Pohled na mě musel být hodně zajímavý :-), ale ukázalo se to velice předvídavé.

Už když zpívala Verona, tak se najednou obloha hrozivě zatáhla, v závěru jejího vystoupení začal foukat silný vítr a pokoušel se svléknout do naha pódium potažené černou tkaninou. Z okolních stromů strhával lístky květů, které pochytaly světlo z reflektorů a vypadalo to, jako když trochu sněží. Bagry u řeky začala zahalovat milosrdná tma a obrovský, těžký slunečník, co mi překážel, jsem za pomoci jednoho ochotného fotografa trochu odsunula ze záběru.

Na terasu přišel už i Sámer a v lomozící hudbě ještě něco probíral se svým manažerem. Se svým stanovištěm jsem byla docela spokojená, před pódiem se u předchozích účinkujících objevili tak maximálně dva tři fotografové. Jinak nic nezakrývalo výhled.

Pak už přišla Sámerova chvíle, vystoupil na pódium a jako téměř vždy, dával pokyny k pultu na zesílení zvuku do mikroportu. Stejně ho později musel nahradit velkým mikrofonem do ruky, protože mikroport vypověděl službu. Modlila jsem se, aby se nerozpršelo.

To, že jsem jako jediná stála na židli (co bych neudělala pro dobrý záběr), byla moje jediná spása. Jak totiž začal Sámer zpívat, najednou nestáli před pódiem dva tři fotografové, ale prostor se zcela zaplnil. Kdybych zůstala na zemi, mohla jsem to zabalit. Je vidět, že Sámer je prostě Sámer. Vděčný objekt fotografů byl vyhledáván v mnohem větší míře, než předchozí interpreti.

Osvětlovač měl ten den červené období, protože po valnou část vystoupení Sámer žhnul jak roztavené železo a na displeji kamery se mi rozlézal do rudé skvrny. To bude asi po nahrávce, říkala jsem si a vzpomínala nostalgicky na osvětlení v Jihlavě. Docela často přebíjely rudou barvu blesky fotografů, které Sámerovi a tanečnicím alespoň na zlomek vteřiny dodaly reálnou barvu. Ze zájmu lidí bylo vidět, že Sámerovi je věnována pozornost, která mu právem náleží.

Se dvěma tanečnicemi z Dance2XS předvedl opět excelentní výkon, co do písní - totéž co v Jihlavě. Zakončil songem Až zastavíme čas. V pozadí se odlesky světel města vlnily na Vltavě a dodaly Sámerovi neopakovatelnou kulisu.

Sámer dozpíval a strhl se liják jak ve videoklipu. Připomenul jeho atmosféru. Naštěstí jsme se ještě stihli přemístit na raut, který byl pod střechou.

Jo - a něco pro vás mám: Sámer má novou kérku na pravé straně krku, asi osmicentimetrový ornament :-) Viděno zblízka, ale pro nedostatek času nerozluštěno. Sámer totiž nepostojí.:-)

Uvnitř korzovala z místa na místo spousta lidí, s talířky, skleničkami a bylo takřka nemožné kousek poodejít bez toho, aby do vás nikdo nevrazil. Nebylo slyšet vlastního slova, protože ve vedlejším sále jelo karaoke a disco. Míjela jsem hodně mediálně známých tváří a další zajímaví lidé mi byli představeni. Po Sámerovi se slehla zem, raut ho viditelně nezajímal, neviděla jsem ho nic jíst, ani pít. Jede výhradně na hudbu a energii z publika. :-)

Asi po desáté hodině jsme se přesunuli o patro níž, kde se s tanečnicemi z Dance2XS a dalšími zajímavými dívkami systematicky vysiloval v tanečním marathonu (marně) Sámer. Seznámila jsem se osobně s jeho kamarádkami tanečnicemi, jsou to bezvadné, skromné holky, pro které je pohyb životní nutností a nikdy nebude jenom prací. Se Sámerem se vzájemně doplňují a holky odvedly obrovský kus práce. Bylo fantastické dívat se, jak ani po vystoupení
nemají dost a tančí skoro bez zastavení jak o život.

Stojím tak zády k "parketu", povídám s přítomnými, když tu mi někdo klepe na rameno. Otočím se a přede mnou Sámer s úsměvem od ucha k uchu a slyším: "Smím prosit?" Bylo to tak odzbrojující, že jsem vyzvání přijala dříve, než jsem si stačila vzpomenout, kdy jsem naposledy tancovala (kdysi závodně, ale to už je dávná prehistorie).:-) Ve svém "pokročilém" věku jsem se Sámerem absolvovala divoký r´n´b taneček, který jsem si fakt užila. Jen jsem s mírnými obavami kontrolovala, jestli nebleskne nějaký foťák, což bych Sámerovi nemohla udělat. :-)

Naštěstí byli přítomní fotografové dostatečně uspokojeni jeho předchozí taneční kreací s jednou interesantní, krásnou čokoládovou slečnou ( to zas budou články! :-)) a její protiklad je naštěstí vůbec nezajímal, nebo zrovna nekoukali. Takže jsme já i Sámer měli štěstí a spolu na stránkách bulváru nebudeme (doufám). :-) Poděkoval mi zase s tím jeho známým úsměvem a později mě ještě pěkně zpotily i jeho tanečnice, které mě k sobě vytáhly na plac. Kupodivu na to můj organizmus zvyklý na sezení u počítače nereagoval srdeční zástavou, ale překvapením, že to ještě bez tréninku udejchám. :-) Povzbuzující zjištění.

O půlnoci jsem se rozloučila a provázena Sámerem v reprácích a vydatným deštěm během celé zpáteční cesty (aspoň mi umyl auto), jsem vyrazila k domovu a ty dvě hodiny jízdy uběhly tak nezvykle rychle, že ani nevím jak. Tak je ten čas relativní.

Dáša