PRAHA,  Sazka Aréna - 31.05.2006

Tak potřetí Sazka Aréna, prostor, který Sámerovi připravil první šok z davů bezprostředně po SuperStar - šílící publikum nabité emocemi ze soutěže, která nám Sámera přinesla. Dvakrát potom Sazku zaplnily handicapované děti s doprovodem v charitativní akci Chceme žít s vámi. Mnoho lidí se dohadovalo, jak dlouho popularita účastníků SuperStar vydrží, spousta zainteresovaných si přímo přála, aby pohasla. A vůbec se nedá říct, že se tomu někteří nesnažili pomáhat. Zejména v Sámerově případu.

Jenže právě u Sámera se nutně přepočítali. Do té doby si málokdo uvědomoval, co znamená spojení talentu a neuchopitelného, nekopírovatelného charizmatu – čehosi navíc, jakési nadhodnoty, která způsobí, že ten drobný, až nenápadný chlapec vyroste na pódiu do diametrálně odlišných rozměrů a vy cítíte, že je cosi jinak. Že v hudbě nejde pouze a jen o kladení a interpretaci tónů. Když se spojí láska k hudbě, z ní pramenící poctivé emoce a prožitek propojený kdovíkam a kdoví s čím, dostanete za svoji účast mezi diváky od Sámera neopakovatelnou odměnu. Sámer se pro pódia a pro lidi narodil.

To, jak zpívá, jak u toho vypadá, jak se na pódiu pohybuje – to všechno stojí za předání těm, kteří se na jeho akce nedostali. Ukázat jim, jak je Sámer dobrý a jak v budoucnu ještě při svém přístupu k hudbě dobrý bude. Protože věřím, že na svůj nejvyšší vrchol – přesto, že to tak už teď vypadá a mnohé převyšuje – Sámer zdaleka ještě nedosáhl.

Jelikož jsem získala podporu manažera, souhlas nahrávky Sámerových vystoupení pořídit a lidem na našich stránkách zpřístupnit, nemohla jsem Sazka Arénu plnou handicapovaných dětí i starších občanů, vynechat. Právě oni totiž dokážou vnímat pro jistá životní omezení srdcem, bezprostředně, plní emocí a na to, co dostávají, dokážou stejně bezprostředně odpovědět.

Původně jsem měla jet s dcerou, aby zajistila i nějakou fotodokumentaci, protože já budu zaneprázdněna obsluhou kamery. Na poslední chvíli musela k její lítosti do práce, tak jsem oslovila Mischu, která byla zrovna přítomna v Praze a se Sámerem se ještě osobně nesetkala. Sraz jsme měly ještě se Zuzkou – v této sestavě už zajistíme kompletní zpravodajství z akce.

Vstupní VIP brána nás vybavila po průchodu elektronickou bezpečnostní kontrolou našich kabelek i nás samotných plastovou cedulkou s naší fotografií a ocejchované jsme se vydaly do veřejnosti nepřístupných chodeb Sazky. Tam jsme našly místnost pro účinkující přes chodbu sousedící se vstupem na jeviště. Počkaly jsme na příchod Sámera s manažerem, který mi sehnal židli, na kterou bych si v sále stoupla. Bohužel tam měli pouze sklápěčky s molitanovým sedákem, byla jsem na ní nestabilní jak na houpačce. To by nedopadlo dobře. Ve vstupním bufetu se mi podařilo vyškemrat židli pevnou.

Našla jsem si strategické místo kousek od pódia. Sazka Aréna se plnila a plnil se i prostor kolem nás a před pódiem. Mischa dostala do ruky můj foťák, Zuzka, kterou bolela záda, seděla vedle mě na té původní měkké židli, monitorovala kabelky a prostor za mnou, aby do mě nikdo nestrčil.

Na židli jsem vylezla hned, jak začal program, aby si každý mohl na překážku ve výhledu zvyknout a najít si místo, odkud by viděl. Takže jsem tam stála celou půlhodinu do vystoupení Sámera a bavila se představou, jak se asi budu vyjímat při svém horizontu v televizním vysílání. Vpravo sjížděla hlavy davu televizní kamera na teleskopickém několikametrovém rameni a těžko by mě mohla přehlédnout. Musela jsem se smířit s tím, že budu někomu za blázna, ale účel světí prostředky a posunuje osobní bariéry. Pro jistotu jsem držela kameru viditelně, aby byl vidět důvod mého setrvávání v nestandardní výšce. :-)

Od chvíle, kdy sympatičtí Gondíci uváděli Sámera, jsem začala natáčet a zase blahořečila své židli, protože publikum mávalo, křičelo a ze země bych natočila pouhý les rukou. Během Sámerova vystoupení mi najednou začal klepat na záda kameraman z Novy, který se asi právě probudil a zjistil, že mu čním do záběrů na Sámera zblízka. Chtěl po mě, abych z té židle slezla. Předchozí účinkující zcela jistě netočil, protože by na moje „tlusté sklo“ přišel dřív. Měla jsem na výběr jen dvě možnosti: poslechnout, vypnout kameru a nenatočit nic, nebo zůstat, kde jsem byla. Kdybych nevěděla, že Sámer s manažerem o záznam stojí, asi bych autoritě podlehla. Takhle jsem jen několikrát zavrtěla hlavou, že neslezu, Zuzce vedle mě poslala posunek, ať mu to vysvětlí a natáčela dál. Zvítězila varianta druhá. Tak to nakonec vzdal kameraman a já Sámerovo vystoupení natočila až do samého konce. :-) Kupodivu to vyrušení až na poslední písničku – přece jen jsem už nebyla ve své kůži – nenechalo na záznamu nějaké výrazné stopy a budete si moci prostřednictvím videí Sámerovo vystoupení taky vychutnat.

Hned po duetu Timeless jsme zbaběle prchly – Zuzka pronesla: „A rychle pryč, než na nás vlítnou.“ :-) Tak jsme prokličkovaly davem k internímu východu, židle nechaly, kde byly a zmizely v útrobách zázemí Sazky. Rozesmáté jsme si povídaly s manažerem i se Sámerem, vylíčila jsem jim, jak jsem se nenechala sundat ze židle a záznam jsem přes problém pořídila, Zuzka jak s kameramanem vedla řeč, že to pořizujeme pro Sámera a ten to nakonec vzdal. Sámer se zajímal, kdy budou videa na stránkách, viditelně se na ně těšil a rád se na ně, jako i na ta ostatní, podívá. Povídali jsme i o jiných věcech, byl rád, že nás viděl a přátelským pokecem nám to dával najevo. Mischa pořídila kamerou kousek našeho rozhovoru, natočila i Sámerovu novou kérku na krku.

Tentokrát mi stačila k rezeznání symbolu vteřina – je to ornamentálně vyvedený houslový klíč. Sámer můj postřeh ocenil a moji identifikaci potvrdil. Také se Sámer zajímal o video z Mánesa, kde ještě nezpívá a domlouvá se se zvukařem, prý si myslel, že je to nějaká chyba, že je na stránkách, když si to pustil. Vysvětlila jsem mu, že to je pro fanynky, které uvítají i každý záznam jeho soukromého projevu mimo oficiální vystoupení a že i ty privátní záběry jsou pro ně cenné. I pro lidi kolem šoubyznisu, právě tyto záběry dokumentují jeho skromný způsob komunikace, to, jak se chová mimo pódium, jak je profesionální a v pohodě. Ihned to pochopil.

Občas kolem nás bleskly aparáty fotografů, asi se na to dá zvyknout a nevnímat – taky jsme to neregistrovaly a dost možná se někde naše společné fotky objeví.

Záchranáři najednou vezli kolem na vozíku holčičku, která v Aréně zkolabovala, Sámer k ní ihned přiskočil a vzal ji za ruku, zajímal se, jak jí je – byla určitě šťastná, že viděla u svého lůžka Sámera na živo a snad díky němu zapomněla na svoji slabost. Kde se vzali, tu se vzali - všudypřítomní fotografové ulovili (konečně i něco pěkného) snímky Sámerovy bezprostřední a účastné reakce na vzniklou situaci. Musím konstatovat, že co jsme v zákulisí stály a kolem nás procházeli ostatní účinkující, fotografy jsem nijak nevnímala, snad tam ani nebyli. Jak se ale objevil Sámer, objevili se i oni a měli zájem jeho fotografii pořídit. Kameraman Novy se také vzpamatoval až u Sámerova vystoupení. Z toho všeho je znát, že zájem o Sámera je větší, než si spousta médií je ochotna připustit a je pro ně jedním z nejzajímavějších objektů. A to je dobře a je to právem.

Konečně jsem nezapomněla ani na prázdnou bílou plochu bookletu Sámerova cd. Sámer se zeptal, pro koho to je a když jsem mu řekla, že pro mě, začal psát, skoro se mu to tam nevešlo. Použil dvakrát slovo „opravdové“ a v obou je skryto trochu víc, než to slovo běžně znamená. Na závěr napsal poděkování. I já za to opravdově děkuji a taky to znamená víc, než obvykle. Je tam obsaženo všechno a bez dalších, teď už zbytečných slov.

Na rozloučenou Mischa pořídila ještě pár fotografií Sámera s Martinou. Do konce programu jsme v Sazce nezůstaly, co jsme chtěly vidět, to jsme viděly a zdokumentovaly.

Z větrného parkoviště před Sazkou se nám nějak nechtělo a probíraly jsme právě nabyté dojmy, dokud nás zima nevyhnala. Mischa spěchala do Pardubic a já se Zuzkou pak ještě probírala věci mezi nebem a zemí v čínské restauraci až do pozdního večera.

Je zvláštní, jak podobné společné akce člověka nastartují a potěší. Jakási synergie ve prospěch dobré věci se sváže z jednotlivých osobních pramenů a vznikne cosi, co zase každému jednotlivě znásobí radost ze spousty souvisejících i nesouvisejících věcí a nabije k dalším setkáním.

Byl to moc hezký den. A pak se někdo divte, že jedeme za pár dní i na další akci! :-)

Dáša

4 x videa - viz sekce VIDEA