Konečně přijel Sámer zase na Moravu! Vstupenky jsem zajistila i pro brněnské Mashu a Moniku v pořádajícím módním studiu a podařila se mi dosud nevídaná věc: přesvědčit svou jednadvacetiletou dceru, že pojede se mnou. "Nenápadnou" přípravu dostala už v autě. Pustila jsem samozřejmě Sámerovo druhé CD. Ještě ho neslyšela, nehlo se z přehrávače mého auta. To, co mám přetažené v počítači v kanceláři jsem pro její: "...no to je hrozný! ...zase ten Sámer!" musela vždy okamžitě vypínat, aby mě nezabila. Teď jelo CD do Jihlavy na grafické vylepšení obalu, ta velká bílá prázdná plocha je jak dělaná pro Sámerův podpis a hrálo...první reakce dcery: "...to nezní marně...". Já se potají usmála, je na dobré cestě. Pokračovala: "...tohle je moc hezký....tahleta taky..." V duchu jsem si říkala však počkej, děvče, ty ještě nevíš, co tě čeká (Sámerovky mě nyní chápou:-) )

S předstihem jsme dorazily na místo a šly zkoumat Dům kultury. Klidná restaurace, daly jsme si kafe. Telefonovala jsem paní z pořádajícího studia, byla už taky tady, přinesla nám vstupenky a najednou slyším Intro, které se rozléhalo do zatím liduprázdných prostor. Vešly jsme do sálu, tam tma, jen Sámer se svým týmem, zkoušeli na pódiu ozvučení. Jen zkouška, ale Sámer zpívá jak o život. Široké maskáčové kalhoty vyhrnuté na šňůrkách ke kolenům, nový účes, v krátkém sestřihu se vlnil proužek delších vlasů. Dcera lovila první záběry digitálem z dálky a ve tmě a já se pořádně vyděsila, moje kamera nejede! Zkoušela jsem všechno možné, začala skoro podléhat panice, že dnes nenatočim vůbec nic, do toho mi volala Mashenka, kroužily s Monikou někde v okolních ulicích a potřebovaly nasměrovat, od Zuzky přistála sms, abychom šly k pódiu. Ufff co dřív. Kamera počká. Sešly jsme se se Zuzkou a novým Sámerovým road manžerem panem Obhlídalem. Když jsem s ním prohodila prvních pár vět, věděla jsem, že je o Sámera dobře postaráno, po všech těch nepříjemných peripetiích je ve správných rukou. Představil mi svou paní a ta ve mně tento dojem ještě víc utvrdila.

Nechaly jsme je pracovat a vyšly zpět do předsálí, přívítaly se s Brňačkami a pak vidíme přicházet rozesmátého Sámera s manažerem, ten říká: "Tak tady ho máte!" a Sámer: "Ahoj, ahoj, dobrý den."

Podáváme si všichni ruce a představujeme ty, které ještě nezná. "Hezká!", okomentuje dceru a když mu říkám: ale ona zatím není Sámerovka:-), Sámer mi s úsměvem kontruje: "...nevadí, co není, může být..." :-) Do zahájení chyběla sotva hodina. Šli si na chvliku sednout do restaurace v budově kulturáku, my s holkama povídaly v hale a pak se šly občerstvit také. Sámer seděl s manažerem, jeho ženu a jejich chlapcem hned vedle našeho stolu. Manažer si je fotil. Pak Sámer vstal, vzal do ruky sklenici s pivem a usmátý přisedl k našemu stolu, takže Sámer, Zuzka, Liba, Monika, Dášena a já. Všichni jsme si povídali jako lidé, kteří se už dlouho znají, takové to bezprostřední a milé povídání:-) Do 19. hodiny chybělo už jen několik málo minut, manažer musel Sámera upamatovat, že už je čas jít, rozesmátý Sámer nám říká: uvidíme se potom a jde se připravit. Ani nevím, jestli stihl dopít své pivo:-)

Hlediště se plnilo. Rozdělily jsem se, protože jsem měla pro natáčení domluvené místo hned u přehlídkového mola v první řadě, ale nějak se mi tam nelíbilo. Přede mnou reprobedna. S kamerou bych viděla modelkám pod sukně, ale to bych ocenila jen jako chlap:-) Neměla bych ideální místo pro natáčení Sámera! Přemístila jsem se do levé uličky a řekla si, že radši budu stát, než sedět a mít mizerné záběry. V uličce vedle mě měl stativ s kamerou muž, který pro módní studio přehlídku natáčel, jo!:-) tohle je to skvělé místo pro kamery.

Zbývalo mi vyřešit mou neposlušnou kameru. Na poslední chvíli jsem ji uprosila, přepla na ni pár tlačítek, ona jako zázrakem naskočila do režimu, na který jsem zvyklá a já si konečně oddechla. Mám perfektní místo, kameru která jede a povolení pořadatele. V natáčení Sámera mi už nic nezabrání. Natáhla jsem pár záběrů předvádějících modelek, vyzkoušela si na nich plné přiblížení obrazu, reakci kamery na reflektory na jevišti a čekala až na Sámera. Popis Sámerova vystoupení nechám děvčatům do jejich reportů, je to stejně tak, že když natáčím, vůbec nic nemám z vystoupení a podívám se na to pořádně až při natažení do počítače. Hlavně se snažím nedejchat, aby mi obraz i při zapnutých "anti cosi a anti tamto" neskákal. Jedinou mojí starostí je, aby mi běhající Sámer nevyběhl z displeje kamery, abych vychytala zoomem jeho detaily, nevyrotovala horizont, vyhla se palbě reflektoru proti sobě, atd:-) . Výsledek toho "nedýchání a hlídání a tohle a tamto" uvidíte, video už Miloš stříhá a kompresuje také pro náš web. Nechápe prý, jak to své nedejchat a hlídat každou věc vydržím, on by si na to vzal stativ, dálkové ovládání kamery a zapl by si na ni další vychytávky na rychlý posun a agresivní světla, chlapi s tím prostě moc nadělaj, že? :-) Ale zase jsem od něj dostala pochvalu za kvalitu záznamu a to, že jsem se u natáčení opět neudusila:-)

Po vystoupení nám Zuzka (Jihlavačka a styčný důstojník mezi zákulisím a námi:-) ) vzkázala, že jsme pozvané na uzavřený raut, který se v prostorách restaurace konal a kam nebyl volný vstup. Za chvilku dorazil i Sámer a manažer s paní, Až do jejich odjezdu jsme si hodinku povídali o všem možném a probrali spoustu věcí. Naše stránky si Sámer chodí pravidelně a rád číst, dokonce říkal, že když se ho novináři ptají na jeho stránky, odpovídá, že má vlastně dvoje stránky, jedny oficiální, druhé neoficiální, ale že víc informací najdou na těch neoficiálních, tedy u nás:-). Moc naše stránky chválil, četl už dokonce i nejnovější report Jany z předchozího dne, kdy účinkoval v Jablonci. Moc se mu líbila ta fotografie na konci, kde vás rozesmáty zdraví:-)

Probírali jsme i onen článek z Blesku, jakým způsobem ze Sámera kdosi s foťákem mámil záběr s kamarádkou, Sámer odmítal. Když neodbytný fotograf (nebyl to žádný novinář) už poněkolikáté naléhal, že tedy aspoň jednu společnou se všemi Sámerovými přáteli (bylo jich tam snad 8), tak Sámer souhlasil. Pak viděl v Blesku, že z té fotky vyřízli jen střed s ním a dvěma holkama, doplnili to tím stupidním textem, který jste všichni četli. Tak takhle se dělá bulvár...

Prioritním zájmem manažera je dostat Sámera do rádií, protože ho nijak zvlášť nehrají, opakují několikrát denně stále dokola pořád stejné písničky, přestože Sámerův repertoár je lepší, než spousta těch, co jedou pořád dokola. Hluší v těch rádiích nejsou, problém bude někde jinde. Vzpomínám na to, jak jsme už přece několikrát domlouvali akce, kdy se rozhlasové stanice atakovaly žádostmi, aby hrály Sámera, ale žádný efekt to nepřineslo. Jen v pořadech, kdy se hrálo na přání, nemohli nevyhovět, ale playlisty zůstaly nedotčeny. A ani Evropa2, která byla mediálním partnerem první Sámerovy desky, se nijak nepochlapila. Někde sedí žába na prameni a bude potřeba ji najít. Ale psát a volat rádiím můžeme dál, proč ne?:-)

Nový manažer Zdeněk Obhlídal je Sámerem a jeho fanoušky, kterých viděl davy v Ústí i v Jablonci, nadšený. Jeho názor je takový, že Sámer je nejlepší, nejtalentovanější a nejperspektivnější současný mladý zpěvák v Česku, což mu rády potvrzujeme:-). Bylo příjemné od něj slyšet to, co my dávno víme a říkáme, ale co jsme tak dlouho chtěly od Sámerových bývalých manažerů slyšet! A to se nyní stalo. Myslím si, že Sámer pro manažera Obhlídala není jenom práce, ale velký kus osobního nasazení a přízně. Působil na mě jako další Sámerův táta, kromě profesionality v sobě má lidskost a osobní přístup, který Sámer tolik potřebuje. Myslím, že pro něho dokáže mnoho udělat a že je Sámerovou dobrou volbou. Těch dalších "tátů" má nyní Sámer několik, Miloš dělá pro Sámera a náš web tolik, že si ho už také "dopsal do občanky":-).

Strávili jsme s nimi skoro hodinu, probrali spoustu věcí. Potom se chystali k odjezdu, domů měli daleko, dva členové taneční skupiny slavili zrovna ten den narozeniny. Pořídili jsme několik společných fotografií a rozloučili se s tím, že se rozhodně brzy uvidíme. Ta bílá plocha přebalu Sámerova CD zůstala zatím prázdná, nějak jsem na to pro spoustu zajímavých témat zapomněla. Tak příště:-). Byl to nádherný večer a já cestou zpět zažila další zvláštní věc: do Jihlavy jsem jela jako Sámerovka s dcerou, domů se pak vracely Sámerovky dvě...!:-)

Dáša