BEROUN, Nikdo není dokonalý  - 5.9.2006

 

Nikdo není dokonalý
….ale my víme, že existují výjimky :-). 

Situace, za jaké jsem se odebírala do Berouna, již byla dostatečně popsána, takže jen stručně shrnu: bylo mi zle na chcípnutí.
Dlouho jsem nechápala, že sedím v autobuse a jedu kamsi do Berouna. Zvracet se mi chtělo v každé zatáčce. Jenže strašně ráda cestuju a v Berouně jsem ještě nebyla:-). A hlavně to chtělo nějaký lék, přece nestrávím babě letní večer přemýšlejíc, zda vrhnu či ne. Autobusová stanice v Berouně je tak nenápadná, že ani hlásič v buse ji nenahlásil. Jenže si mě divně prohlížela paní vedle mne, asi slyšela, že si kupuju lístek do Berouna. Přiměla mne zamyslet se a chvatně vystoupit. Raději jsem se několikrát optala, jestli jsem skutečně v Berouně, abych náhodou nevlezla do nějakého jiného pořadu:-). Beroun se ukázal jako krásné město, velmi romantické, starobylé, klidné…paráda. Pravý opak kulturáku Plzeňka, který byl svěží někdy za Stalina, což si naštěstí nepamatuju. Od té doby se na něj ale evidentně nehráblo. 

Když jsem přišla, Sámer už tam někde byl, pač autíčko trůnilo přímo před vchodem. Jako obvykle jsem zpanikařila a odešla pryč. Normální magor. Když jsem paniku vydýchala, vrátila jsem se zpět, zkoumala možnosti vlezu, když náhle s přilehlé hospody vylezl rozesmátý klučina v pruhovaném triku a saku, čepici s kšiltem (tuším vše ala fotky na BtS) s telefonem u ucha a vesele gestikuloval na pozdrav. Je jasné, že už ted mi bylo mnohem líp. Čili Sámer vylezl s telefonem ven, já bez telefonu dovnitř. Seděl zde pan Obhlídal s kytaristou Charliem. S oběma jsem prohodila pár slov, od Charlieho jsem se dozvěděla na Sámíka samou chválu, šimralo mě to, jako by byl vlastní:-). Byla jsem představena jako Z. z fanklubu, což ho zcela omráčilo. Prý na 12 nevypadám. Takže jako vždy při takovéto reakci stručná osvěta o věkovém složení fanklubu. 

V mezičase se Sámer na otočku vrátil, čapl flašku šampusu a šel se nahoru připravovat. Čekala tam na něj Asterka:-). Přítomnost kytaristy avizovala vystoupení Sámera jen s kytarou, což samo o sobě vypadalo jako dokonalý lék. A taky byl. Před 20. hodinou se ještě zkoušelo a samozřejmě tato kytarová premiéra nemohla na zkoušce chybět (i když samozřejmě tohle zkoušeli chlapi už odpoledne). Byla to totální pecka. Cold Wind se mi líbí, ale podklad mi připadá trochu chladný, což spolu s velmi pečlivou výslovností dělá písničku (pro mě) poněkud akademickou. Ovšem Cold Wind v Sámerově naléhavém podání, s intimní kytarou – to je zážitek!! Vážně paráda, i Sámer působil dojmem, že je s provedením spokojený. 

Vyzkoušelo se samozřejmě i kdo bude kde sedět, kdo bude na koho mluvit, jak půjde projekce při Až zastavíme čas – tady jsem byla svědkem poměrně humorné scénky. Čas bude z technických důvodů celý na playback, takže technici umisťují Sámerovi mikrofon kamsi do pasu. Sámer se ošívá, ale je uklidněn, že kamera to bere zespodu, takže na obrazovce bude všechno v pořádku. Okolo 20. hodiny začínají pouštět diváky. Plno moc není, takže nás obětavá paní pořadatelka seskupuje tak, abychom v TV působili dojmem, že se tam nemůžeme vejít:-). Pro mě to znamená velmi nepříjemnou věc, a to, že musím sedět mezi diváky. Chtěla jsem si sednout někam bokem, abych nebyla v záběru. No nic, sedím na kraji, to snad kamera nevezme. Omotám si páteř červeným svetrem, pač na mě táhne od dveří a tvářím se zcela jistě jako mentos. Přecejen je mi dost blbě a netuším, co mě čeká, pač televize, jak známo, jde zcela mimo mě. Skoro se modlím, aby to bylo aspoň ucházející. Pan Krampol (opravdu ho nemusím, pořady s Paroubkem a tak vůbec) mě příjemně překvapí už v zahřívání diváků. Vtipy nejsou trapné, párkrát i škubnu koutky. Pořad popsala jistě Simča a uvidíte ho, takže to vynechám. 

Ale musím se svěřit s přetrvávající noční můrou. Sedím, čumím, směju se, poslouchám a pořád jsem poněkud mimo jak je mi blbě. Asi to znáte, učinkující kladou divákům různé otázky. Nijak je nemučí, kdo opravdu nechce odpovědět či neví, nemusí se angažovat. Během večera vyšla na Sámera taky otázka, co je černé divadlo. Sámer jako vzorný účinkující čapl mikrofon a vydal se statečně (již podruhé nebo potřetí, nevím, ale to fakt není divu) k divákům. I teď jsem se snažila být neviditelná (bože, co kdyby mě, intelektuální ikonu rodiny a přátel:-), někdo viděl v takovémto zábavném pořadu na komerční televizi a ještě k tomu plácat nesmysly!!!:-). No zdá se, že teď už pochopili úplně všichni, že pro Sámera udělám cokoli:-). Zkrátka nepodařilo se mi tak úplně být neviditelná. Mikrofon byl náhle větší a větší, až byl obrovský a přímo přede mnou. Za ním Sámer. Na obličeji se mu vystřídala spousta výrazů, od pobaveného k lehce vyděšenému (co asi budu plácat, to jsme vyděšení dva) až k úlevnému, když se moje tortura nachýlila ke konci. Jak jsem psala, nikomu nelili kyselinu do očí, když odmítl. Ale copak jsem mohla odmítnout Sámerovi? Ještě k tomu veřejně?!!! A nebo snad dělat, že nevím, co je černé divadlo? :-). Ještěže Sámer tak dobře napovídá, škoda, že jsme spolu nechodili do školy:-). Ovšemže jsem věděla, co je černé divadlo, ale Sámer se snažil dát tomu mému plácání nějakou formu. Chytré zlatíčko. Ale stejně by to mohli vystřihnout. Co bylo dál už moc nevím. Ač mi bylo zle, téměř celý zbytek pořadu jsem se pochechtávala tomu výstupu.

Pro Sámera fakt všechno:-) (kromě zpěvu a čehokoli s komunistama teda). Ostatně asi všichni kromě mě to uvidíte v televizi. Já se neodvážím. Ale zase Sámer. No, ještě uvidíme, snad když si vezmu nějaká silná sedativa, mohla bych to zvládnout. Hlavně ten Cold Wind, ten bude stát rozhodně za to. Mimochodem úvodní Sister byla pecka. Při závěrečném Čase jsem před sebou viděla pořád tu scénku s mikrofonem:-). Sumarizace: příjemné překvapení, Sámer boží, udělali si z toho s Asterkou svoji show, což je rozhodně v naprostém pořádku! A Sámer jako jediný kdy pozvaný zpěvák, zpíval 3 písničky!!! Že by na Primě poznali, kdo je tady opravdu nejlepší? Bylo by na čase.

Zuzana

foto: Adéla Bartoníčková, TV Prima